Tábory Divochů
Soupis obsahuje názvy táborů, roky, místa, dlouhodobky či táborovky a jejich tvůrce, průběh tábora a hry, nejzajímavější příhody a události.
1. Tábor Alvareze 1994 v Ďolíku u Bedřichova
Táborovou hru Alvarez chystal Alda (dle Jaroslava Foglara), měl dobře připraveny legendy a hry, ale skoro žádné pomůcky (pro některé musel patron Jestřáb zajet až do Brna). Ale co, byla to pro většinu skoro ve všem premiéra, tak se to dá omluvit. Stejně jako často velmi zvláštní, v potu tváře zhotovená křesílka (vzpomeňme Stegiho sporák, Orlíkův kel z mamuta či Aldovo "Odhodlání" po dlouhém přemlouvání). Spalo se v týpku, latrínu střežil Bůžek smradu, lovili se bobříci a v táborovce soutěžily tři dvojice, na závěr se chytal klíč, hozený ze skalky.
Kam dál: Tábor Alvareze | Kronika čtvrtá: Tábor Alvareze 1994
2. Tábor pod převisem 1995 v Maštalích u Proseče
Dlouhodobou hru Zlatá horečka, její dvě etapy v roce (shá- nění peněz na vybavení a úseky cesty na Klondike) a jednu na táboře (doputování a zabírání úseků k rýžování zlata), připravil Milan (podle Miloše Zapletala). Pobývali jsme pod skalním pískovcovým převisem, získávali potřeby a zhotovovali kolíky k vytyčení klajmů na vyhlašovaných potocích, pak vždy následovalo rýžování a vážení zlata.
Kam dál: Tábor pod převisem | Kronika osmá: Tábor pod převisem 1995
3. Tábor u trati 1996 na Doubravě u vodárny poblíž Bílku u Chotěboře
Dlouhodobá hra Pán prstenů (připravoval Orlík), spalo se pod igelitovým přístřeškem, hodně dešťů, potíže s ochranáři (po pokutě nucený přesun o pár metrů dál na druhou stranu kolejí za hranici rezervace), ale též seznámení s dobrými lidmi z nedaleké tzv. vodárny (původně železniční vodojem). Zažili jsme menší povodně, ale též úchvatné vodopády v soutěsce, a také báječné borůvkové knedlíky v polních podmínkách.
Kam dál: Tábor u trati | Kronika dvanáctá: Tábor u trati 1996
4. Tábor Propadák 1997 u řeky Sázavy poblíž Nížkova
Táborová soutěž se nazývala Cesta mužů - lakotsky Čanku wičaša (chystal Etién na indiánské téma) podle lesní mou- drosti. Velké povodně po několika dnech znemožnily hru pořádně rozvinout. Sotva jsme si zbudovali indiánské ležení, promáčela a zaplavila se zčásti i naše louka, dva sousední tábory na bývalém tábořišti zapletalovců musely být evakuovány. Dobrodružné bylo přecházení řeky po lávce z kmene ke Staré štrece - zrušené trati (noční stezka odvahy po opuštěné koleji, která je souběžná s blízkou hlavní tratí, má neopakovatelnou napínavou i tajuplnou atmosféru). Největší počet účastníků tábora, celkem 11 Divochů, poprvé a naposled spolu táboří obě sekce klubu - trpný i činný rod.
Kam dál: Tábor Propadák | Kronika šestnáctá: Tábor Propadák 1997
5. Tábor u Tří smrků 1998 u Bukovinky
Táborová hra už jen pro Mladé Divochy (začala asi krátce před táborem) se jmenovala Nížina Samarů, na motivy života přírodního kmene z asijského východu ji připravoval Mirek. Přebývali jsme pod jedním z obřích smrků, pro menší deště zbytečně pojištěni liningem z týpka, nataženým na větvích. V koruně druhého stromu s mnoha vršky jsme sváděli tradiční honičky, vodu jsme brali i z vlastnoručně vykopané Setonovy studánky.
6. Tábor odvahy 2000 v údolí Oslavky a okolí
Táborovou hru pro úplně novou generaci klubu, tzv. Neodi- vochy s motivem "stezkami pověstí pro odvážné" podle knihy Družina se bojí pověstí o francouzských skautech na tajuplné výpravě, a s použitím pověstí a záznamů historických událostí zdejšího kraje, připravil na putování krajem Jestřáb. Mnozí museli vybojovat svůj souboj se strachem na každovečerních stezkách, někteří to nezvládli ani za pomoci ostatních. Pěkně napínavá byla stezka do Vlčího domu, zvlášť vypečená pak cesta k tajuplné hrobce šlechtického rodu nebo závěrečná cesta sklepní chodbou opuštěného zchátralého zámku. Také noclehy byly různé podle situace a legendy, jednou v seníku, jindy ve strašitelném mlýně, pod širákem či na zámku.
Kam dál: Tábor odvahy
7. Tábor ve stopách Chálimových 2001 v Trenckově rokli na říčce Loučce (spojený s Hvězdou severu)
Táborovou hru Putování starověkem chystal nadšenec Čiki v romantickém údolí, kvůli zraněním dvou účastníků jsme se zprvu obávali ukončení tábora, ale nakonec vše proběhlo v pohodě. Perfektní sídlo ve skalách na plácku u potůčku s vodopádkem, srubový přístřešek pod obřím smrkem. Snad jen ten osadní totem nemusel kvůli získání jedné ze zpráv závěrečky jeden z naších poutníků hned zrovna kácet...
Kam dál: Tábor ve stopách Chálimových
8. Tábor legií 2002 na Pikárci (spojený s Chomtáborem, t.j. společný s Hvězdou Severu a Orionem)
Táborová hra se nazývala Za slávu Říma, a připravoval ji opět Čiki. Jako správní Chomtáci (název spojených klubů vznikl náhodně před dvěma lety, odvozen z nápadu indiánského stanového hybridu) jsme spali ve dvou různě velkých týpkách spojených chomtadlem (což byl vlastně zachumlaný spojovací tunel). Jako Římani v bederkách jsme zažili hodně dešťů, ale plachta dobře ochránila všechny účastníky včetně hrací mapy, na níž se za výkony ve hrách obsazovala dobytá území.
Na tomto táboře se poprvé objevil v budoucnu významný nováček klubu Rychlík, který byl - poté co se unavil a onemocněl - přejmenován na Krychlíka.
9. Tábor stínu 2003 na Libochůvce u srubu u Řikonína (IV.Chomtácký s Hvězdou severu a Orionem)
Nesl se indiánskou stezkou podle táborové hry O modrý kalumet, připravované Hyňasem za pomoci Condora (tedy Hvězdoseveráky). Ležení se toho roku skládalo už dokonce ze tří propojených týpí (k plánované čtveřici plachet už v příštích letech nedošlo), vařilo se u propůjčeného perfektního srubu, postanevého ve stylu kanadských zálesáků, v němž patriarcha starý Jestřáb hlídal zásoby a inventář před vetřelci a táborové mužstvo před ztloustnutím. Čáp zase zásoboval potravinami a potřebami osazenstvo, které se tak mohlo zcela plně oddat soupeření ve hrách, zkouškách a soutěžích. Někdy dokonce závisela výše přídělu oběda na úspěšné střelbě lukem toho kterého bojovníka na dřevěnou zvěř.
10. Tábor se Španělem 2004 na Brtnici poblíž zříceniny Rokštejna
Vyvrcholila na něm dlouhodobka Opuštěné město, připravo- vaná na několik etap už řádku měsíců před táborem opět Čikim, který se tímto loučil po více než čtyřech letech s vedením klubu a pravidelnou aktivní činností (ještě však bude občas vypomáhat metodickou pomocí apod. a stejně jako jeho dlouholetý předchůdce Milan zpovzdálí bedlivě sledovat s radostí úspěchy svého klubu, který se mu podařilo rozjet).
Na břehu malé říčky jsme tentokrát přístřešky proti dešti ani nepotřebovali. Účastníci hry stavěli ztracené zapomenuté město kdesi v africké džungli. Závěrečné přízračné objevení tajemné postavy ve ztemnělé stodole opuštěného stavení mlýna na Doubkově se brzy změnilo v radostné setkání s bývalým pohodovým členem, světoběžníkem Miguelem. Závěrečný ceremoniál předání poct a loučení odstupujícího vedoucího se odehrával na romantické - noční atmosférou zahalené - zřícenině.
(Poprvé se objevily problémy s digitálním foťákem, či spíše při manipulací s ním nezkušenou obsluhou, takže snímky z první půlky tábora byly omylem smazány a musely se nafotit dodatečně ke konci prázdnin...)
11. Tábor vzpomínek 2005 na Lipnicku
Putování cestou Zpět k pramenům všech hnutí, které předcházely tomu našemu dnešnímu, tedy stopami starých zálesáků, prvních skautů a woodcrafterů až k čtenářským klubům, chystal jako táborovou hru Jestřáb. Jeli jsme s vozíkem jako naši dávní předchůdci, první Svojsíkovi skauti, u řady zatopených lomů jsme se nejenom vykoupali, ale vyzkoušeli i staré jednoduché hry a dovednosti, které stačily k radosti a štěstí dávným generacím dětí a mládeže a snad jsme si i uvědomili, jaké jsou skutečné hodnoty, které bychom měli hledat i v dnešní době.
Hledali jsme často téměř zapomenutá místa podle Táborového deníku Jiřího Wolkera, tábořili jsme pod širákem u mohyly na místě tábora průkopníků skautingu, a hráli stejné hry jako oni před devadesáti lety. Poté jsme měli druhou základnu u malého zatopeného a zarostlého lesního lomu, který po pádu dvou třetin výpravy do něj za starodávnou pikslou (a jejich zachránění poslední třetinou táborníků), získal dle nápisu na beznadějně v hlubinách utopené plechovce romantický název - Niagara.
12. Tábor u říčky 2006 na říčce Rokytce u Rozkoše
Táborovou hru neznámého názvu, která začala asi krátce před táborem, řídil Jantar na propůjčeném zařízeném tábořišti znojemských skautů, ale nemocný Krychlík odjel předčasně domů a zbylá trojice hru asi příliš nerozběhla. Poprvé také kvůli nemoci chyběl patron klubu Jesťa, takže příběh tábora zůstává poněkud zahalen tajemstvím, protože kronika z té doby se jako jediná už předtím na jaře u některého z členů ztratila, takže se na tomto táboře ani žádné zápisy zřejmě nepsaly.
Další divošský tábor byl tématicky i obsahově skoro připraven v hlavě Jestřába, i v nachystaných motivech dle pověstí Ameriky - tedy té České. Měl se tudíž odehrávat ve strašidelnými zkazkami opředených jednotlivých dříve opuštěnými tajemnými chodbami propojených lomech poblíž Karlštejna (táborová hra měla nést název Hágenovo tajemství) v roce 2007, popř. o rok později, až přibude členů. Vlivem jejich úbytku pod únosnou mez na 2 kousky a událostí kolem svazování těchto posledních zbytků kdysi slavného klubu jako zajatců při přepadu na táboře Bobří stopy se vše rozklížilo natolik, že se nakonec pro tuhle generaci už tábor nikdy neuskutečnil. Stihla se pouze tak tak předat štafeta poslední generaci Nejmladších divochů, kterým už ale společný termín na tábor v průběhu dvou let jejich činnosti nikdy nevyšel, i když motiv a program tábora (byť už jiný, pro ně spíš námětem i obsahem vhodnější), byl také patronem Jesťou, tentokrát už dopodrobna, připraven...
Mělo to být putování Po stopách Tábora strachu po letech na říčce Chvojnici (na jediném tábořišti Foglarovy pražské Dvojky v oblasti Moravy), který byl v hrozivé době války zákazem předčasně ukončen. Plánován byl po sedmdesáti letech (když jsme se po foglarovské výstavě v Brně dostali k nemnoha dochovaných zápisům a kresbám včetně plánku tábořiště z tehdejší kroniky) na rok 2009 nebo 2010, ale osud tomu nepřál. Tento rok byl také posledním, kdy se dá hovořit o pravidelné klubovní činnosti klubu Dva Divoši...
Od té doby se jen některé ze čtyř hlavních generací Divochů setkávají občas na různých místech, hřištích, Buffalu, Ďolíku či v klubovně, avšak už jen příležitostně, ke sportovním či výročně vzpomínkovým akcím.
Na okraj připomínám, že v poslední době zmizely i další dvě památné stavby, které mají vztah k divošké historii, a to první klubovna zvaná Altánek, a srub v lesích v Ďolíku, kde proběhl první divošský tábor Alvareze, a kam mnozí z většiny generací rádi zajížděli i v pozdějších letech.
Tím se kruh uzavírá. Škoda že poslední dva tábory se už nestihly uskutečnit a hlavně prožít, aby z nich mohly zůstal další - snad pěkné - vzpomínky. A tak zůstávají na stěně nad klubovní nástěnkou poslední dvě kolečka prázdná, bez kreseb znaku podle názvu tábora. Ale možná je tam dokreslím podle témat těch dvou plánovaných táborů, aby ta kolečka tak nesvítila, a každá návštěva se furt neptala, co a proč tam vlastně chybí...
Autor článku: Jestřáb (psáno v klubovně, podzim 2012)
Kam dál: Členové klubu | Divošské symboly | Historie | Kroniky | Klubovny | Tábory Divochů | Tábory Bobří stopy | Zpěvníky | Divošské časopisy | Dlouhodobé hry | Nováčkovská stezka | Fotbalové turnaje | Šprtec | Desetiboj | Závod ducha i těla | O gordický uzel | Boj o ježka v kleci
Vložil: Milan (11.12.2012)