Dva Divoši

Tábor Alvareze

Sobota 11. července - sobota 24. července 1994?, Ďolík u Bedřichova; účast Divochů: Jestřáb, Milan, Alda, Kryštůfek, Vláďa, Orlík, Stegi

Haló, haló, mám možnost vrýt něco do historie časopisu Divoch a tak tedy začnu. Prázdniny uběhly jako voda a nad krajem se již zcela - docela ujal vlády podzim. A já si mám vzpomenout trochu na tábor Divochů. Již na jaře jsme začali plánovat, zda-li se tento rok tedy konečně vydaří podnik zvaný tábor. S přílivem nové krve do našeho klubu se zdá, že se tento tábor podaří. A i když někteří nás posléze opustili (Himbajs, Stopka), tábor se již připravoval. Ne ani tak připravoval po peněžní hodnotě či věcní hodnotě, ale spíše se jezdilo na jaře a v brzkém létu na čundry pod širák a takové věci. A dne 11. července to pro nás začalo. Ten den jsme se totiž vylodili na tábořišti zvaném Ďolík a hned jsme prozkoumávali okolí tohoto krásného místečka. Po důkladném dozkoumání jsme během dne vytvořili jakž takž kostru tábora i s latrínou, která se během tří dnů stavěla dvakrát, jak nestačila. No to už je ale něco jiného.

Ve dnech jsme hráli hry a dělali výzkumnické výpravy do okolí a večer jsme kmitali na tábořišti. A jak vypadala rána? "Dum, dum - bum!" Hm, hm, kdo to zas budí, kdo to zas tluče. Á, to zas nějaká služba tluče k rozcvičce... Naše čilé gambusínstvo vstává a protahuje se, zatímco venku se už počítá do třinácti... A už nešťastník se souká ze spacáku, obouvá se a už pádí pryč z týpka, neboť kdo není do třinácti sekund venku, má smůlu, neuvidí, jakým směrem jsou kuřata. Kuřata a jiná drůbež je totiž natisknuta na malých lístečcích z dětské tiskárničky - a ta mají různou bodovou hodnotu. A až se všechno vysbírá, vyhodnocuje se.

Potom obyčejně následuje běh rozcvičkový naboso a jen v trenkách k chatkové kolonii, kde nás čeká i ranní otužování o vánočku. Zpátky do tábora to jde už trochu lépe a tam si dáváme snídani. Vstáváme častokrát tak pozdě, že by snídaně mohla být už pomalu obědem!

Dáváme si takové dvě hodinky práce, a to většinou zase dělání křesílek ze dřeva (taky z čeho jiného, že?), oběd, práce na studánce atd. Máme také služby, které se starají o vaření, zásobu dřeva do týpka, nanošenou vodu z Hurvajzovy studánky a občas i nákupy z městečka. To hlavně odnesem my, Stegi a já Alda.

Na táboře jsme se seznámili také s 85. KBS Hochy lesní moudrosti z Lysic. Zatím jen s Martinem a Luňákem. Sehráli jsme s nimi pár her.

Pravidlo z tábora: Sbírejte jen mladé babky, ne nějaké staré, nejlépe dvacítky!

Na táboře jsme hráli naši první dlouhodobou hru Alvarez ve stopách Cortéze. To bylo hlavním bodem každodenního programu a jeho legendy a výsledková listina se objevovala na nástěnce. Podle toho také dostal tábor název Tábor Alvareze. Jediná služba chytila klíč, a to Kryštůfek Robin a Vláďa. Budiž jim sláva!

No, a přišel poslední táborový den, rozloučení s tábořištěm a odjezd. Na shledanou, Ďolíku!

Autor článku: Alda (psáno do časopisu Divoch, podzim 1994)

Vložil: Milan (30.12.2012)