Dva Divoši

Tábor u trati

Středa 3. - neděle 14. července 1996, Stará štreka a údolí Doubravy u Chotěboře; účast Divochů: Jestřáb, Milan, Vláďa, Kuba, Orlík, Bublina, Etien

Spřádání plánů bylo na začátku léta roku 1996 velké. Letní tábory jsou už u Divochů zaběhnutá tradice a letošní prázdniny se neměly stát výjimkou. Dost dlouho se uvažovalo nad místem konání, Orlík si přál něco šikovného, aby to ladilo s jeho dlouhodobou hrou Pán prstenů, někteří celkem vážně uvažovali nad Amerikou (tou českou), Stegi byl zásadně proti (my víme proč) a jiným to bylo docela jedno. Aby se naší předpotopní potvoře vyhovělo, zavrhla se lákavá Amerika, Jestřáb přišel s romantickým údolím říčky Doubravy, načež nám pár dnů před odjezdem Stegoušek sdělil (nikoliv s jízlivým úsměvem, ale písemně), že stejně nejede. Takže zavržena byla nejen Amerika, ale i Stegi a dne třetího července léta páně 1996 jsme vyrazili bez něho, konkrétně v této sestavě, která stejně neměla dlouhého trvání. Jestřáb, Vládík, Kuba, Bublina, Etien a Milan. Hlavní organizátor táborové hry Orlík se k výpravě připojil až třetí den, kdy jsme již měli za sebou nejkrásnější slunečné dny strávené na Staré štrece, což je taková trať, která postupem času celá zarostla a teprve před nedávnem jí půlku zrušili úplně a půlku zcela opravili. Ale nám to zas tak nevadí, protože je to v kraji kolem řeky Sázavy nádherný i tak - i když určitě lituju, že jsem Starou štreku nezažil v původním znění, ale s tím teď nic neudělám. Chci tím jenom říci, že to byly super dny začátku léta a je jen škoda, že na ně ostatní táborové události nenavázaly.

Protože pak už jen po třetím dni přišla vesměs negativa. Objevil se sice Orlík, zato nato ale opustili naše řady Bublina a Etien. No, u Bubliny zas tak moc nesedí, že opustil naše řady, protože většinou ráno zmizel ve směru cíle naší cesty, během dne jsme po něm objevovali stopy jako plechovky od našich paštik v odpadkových koších v místních obcích a setkali jsme se s ním zase až v podvečer na místě určení. Každopádně nás zůstalo pět - a v tomto počtu dvou organizátorů a tří soutěžících se rozběhla hra Pán prstenů, tedy její závěrečná, táborová část. Jak ostatně název napovídá, nesla se v duchu středověkých rytířů, tajemna, mystérie a fantazie, té především. Co čert a Divoch ale nechtěl, krásné sluncem zalité dny a noci strávené pod širákem vystřídaly během chvíle neustávající přívaly dešťové vody bubnující do igelitů a celt nad hlavou. V těchto dnech jsme se seznámili s hodnými lidmi ze staré, bývalé vodárny, kteří během našeho pobytu u trati nad řekou Doubravou, kam jsme po třech dnech u Staré štreky dorazili, poskytli nejednu pomoc, co se například stravování týče, proto na ně tak rádi vzpomínáme. Uprostřed těch deštivých dnů jsem na čas toto ležení opustil, neb jsem musel v Brně na kontrolu se zlomeninou prstu na noze. Po návratu jsem se zděsil. Pod přístřeškem z igelitů a celt ve změti batohů, spacáků, jídla a věcí osobní hygieny z posledních sil oddychovalo několik zubožených postav, hladových a špinavých osob mužského pohlaví. Pak jsem si uvědomil, že je brzy ráno a oni ještě spí - a tím se všechno vysvětluje, protože Divoši jsou čistotní, věčně nasycení a není u nich nikdy nouze o humor - tak jaképak zubožené postavy! Ten den se dohrála táborová hra, kterou díky mé dočasné nepřítomnosti vyhrál Vládík, vzplanul po troše námahy i poslední táborový oheň a druhý den se jelo domů. Za okénky autobusu vysvitly po deseti dnech dešťů jasné sluneční paprsky...

Přemýšlel jsem cestou, co komu tenhle tábor vlastně dal. Vládíkovi přinesl vítězství ve hře a Kubovi jeho novou přezdívku "Pepan Koudelka". Orlíkovi asi trochu námahy s organizací hry, která neměla ovšem patřičné vyvrcholení. Etienovi víceméně jen mrzutosti a snad i ponaučení do budoucna. Bublinovi vlastně nic, vždyť s námi téměř prakticky nebyl. Jestřábovi? Ani nevím, snad zase jen pár dní strávených venku; ještě se ho na to musím zeptat. A mně -- několik hustě popsaných stránek v cancáku, bohatých na chvíle špatné i dobré (teď jsem málem napsal špatné i zlé), nové zkušenosti a další vzpomínky. Bylo toho hodně. Sice nic extra, ale fajn věci. Tak ahoj někdy.

Kdo neznáte Jestřába, tak teď ho poznáte: Příloha k večeři jednoho dne byly houby v octě, darované z vodárny. Houby se snědly a ocet zůstal. A tu vidím Jestřába, jak do octa strká prsty: "Jestřábe, ty si v tom umejváš ruce?!" No, a Jesťa mi úplně vážně odvětil: "No a co, když mně Orlík vylil zubní pastu na karimatku, tak si můžu umejvat ruce v octě s houbama!!"