Dva Divoši

Boj o ježka v kleci

"Tak se prý ukázal zase ježek!" volal Jarka Metelka, když přiběhl do klubovny, kde mělo být začato šesté číslo Tam-tamu. Mirek prudce zdvihl hlavu, skloněnou až dosud nad různými lejstry. "Co budeš povídat?" vykřikl pochybovačně i překvapeně zároveň. "Ježek v kleci? To snad není možné!"

Ale ano, tajuplný hlavolam Jana Tleskače zvaný ježek v kleci se skutečně objevil. Při velké hře "Boj o ježka v kleci" poprvé na památné výpravě do Toulovcových Maštalí. Znovu ožily v našich myšlenkách záhadné a dobrodružné příběhy z knih pana spisovatele Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří, chlapci z klubu Rychlých šípů se zatajeným dechem opět pronikají přes Rozdělovačku do Stínadel, pronásledováni ziskuchtivým Bratrstvem kočičí pracky, znovu zazní tajemná a výhružná píseň Vontů beze slov. Hru "Boj o ježka v kleci" jsem potom hrál od té památné výpravy několikrát, ale na premiéru se jen tak nezapomíná. A to vlastně díky autorovi této hry Karlu Judexovi - Jestřábovi.

Touto publikací, kterou věnujeme Jestřábovi k jeho narozeninám, bychom mu zároveň chtěli poděkovat za všechno, co pro náš klub dosud udělal. A že toho nebylo málo, o tom by mohli vyprávět ti Divoši, kteří se svým podpisem k této malé gratulaci a k tomuto věnování připojili. Jestřábe, díky.

Boj o ježka v kleci je velmi složitá hra pro oddíl. Lze ji s úspěchem sehrát jak na letním táboře, tak i na výpravách do přírody během roku. Svým neopako-vatelným kouzlem určitě na chlapce i děvčata zapůsobí, sehrajete-li hru v nejstarších uličkách města.

Přípravy

1. Obstarejte si hlavolam zvaný Ježek v kleci. Ježek by měl být rozšroubovatelný (tedy dutý) a z klece cekem snadno výjimatelný. Uložte do něj zprávu asi s tímto textem:

"Podařilo se vám získat legendární hlavolam, však přetěžká bude cesta Stínadly do bezpečí vaší klubovny. Musíte projít těmito místy a lístek důkazní tam vždy pouze jeden vzít: Klubovna Rezatých klíčů | Zahrada Uctívačů ginga | Černá voda | Kostel svatého Jakuba | Údolí prvního letu | Červené schody | Rozdělovací třída"

2. Připravte si dostatečné množství lístečků "Životů", aby jich na každého hráče připadlo 5 a dalších 10-15 pro Široka (barevně odlišné).

Životy pro hru Boj o ježka v kleci ke stažení

3. Na lístečky o velikosti asi 15x 5 cm napište podle vzoru jména a názvy part z následující tabulky.

Rychlé šípy	Bratrstvo kočičí pracky	Vontové	Druhostraníci
Mirek Dušín	Dlouhé bidlo	Losna	Jeremiáška
Jarka Metelka	Štětináč	Mažňák	Tonda Pírko
Jindra Hojer	Bohouš	Vláďa Dratuš	Bambus
Červenáček	Tonda Plíhal	Mirek Daneš	Jirka Rymáň
Rychlonožka	Haha Bimbi	Dabinel	Venda Rybář
Bublina	Podkova	Emil Hačiřík	Vilda Drabšík
Kuliferda	Štětináčova krysa	Nekola	Vlasta Sýkorová

4. Pro hru si vyhlédněte zvlněný, nepřehledný terén, hustě zarostlý, plný dolíků a skalek. Určete v něm přesně hranice území, které by mělo být úměrné počtu hráčů. pohybuje-li se zde dvaatřicet lidí, bude nepochybně větší než v případě polovičního počtu hráčů. pro asi dvacetičlenný oddíl postačí území o rozměrech 200x 200 metrů. Hranice tvoří cesty, potůčky, kraj lesa apod. V městském prostředí platí samozřejmě pro velikost území a jeho hranice jiné podmínky.

5. Rozmístěte ještě před vlastní hrou na vhodná místa důkazní lístky v takovém počtu, aby každá parta mohla v případě zisku hlavolamu jeden vzít. Tedy tolik lístků, kolik bude part. Lístky si můžete nakopírovat nebo nakreslit podle vzoru. Je jich sedm druhů a všechny mají stejnou hodnotu (7 bodů). Při výběru míst dbejte na to, aby alespoň částečně odpovídaly logice. Kartičky "Rozdělovací třída" klademe do blízkosti hraniční cesty, "Černou vodu" umístíme k potoku či studánce, malá roklinka se během hry zase promění v "Údolí prvního letu " apod. Důkazní lístky musí být poměrně snadno naleznutelné!

Důkazní lístečky ke stažení. Kartičky "Myší past" a "Tleskačova kůlna" jsou jen k doplnění série

Pomůcky, které je třeba si připravit:

hlavolam "ježek v kleci"
sady sedmi "důkazních lístků"
dostatečná zásoba "životů"
lístky se jmény postav
špendlíky na přichytnutí lístků

Důležitá je také dostatečná zásoba "střeliva". V lese se může bojovat šiškama, ve městě jsou střelivem hadrové či papírové koule.

Poslední přípravy v klubovně

"Ani rozčilující vyhlídky na nebezpečné setkání s Vonty nemohly Rychlým šípům zabránit, aby se druhý den v podvečer nesešly na ztichlém náměstíčku poblíže Rozdělovací třídy.
Celé odpoledne všichni věnovali pečlivým přípravám k nebezpečné cestě do Stínadel.

Před vypuknutím vlastní hry proveďte na tábořišti (v "klubovně") poslední přípravy. Seznamte oddíl s pravidly, hranicemi území apod. Nezapomeňte přitom na maličkosti, které mohou potom celou hru pokazit.

Rozdejte hráčům po pěti životech. Na ty se podepíší svým civilním jménem. Na tričko na záda přišpendlete všem hráčům obráceně (pozor, nikoliv vzhůru nohama, ale naruby!) z hromádky náhodně vybraný lístek se jménem postavy, pod kterým bude ve hře vystupovat. Hráčům neříkejte, co jsou zač - na to mají přijít až v první části vlastní hry. Hned na to se rozejdou do různých končin hracího pole a vyčkávají signál, který ohlašuje začátek hry.

V každé skupině (partě) by měl být stejný počet hráčů. pro úspěch samotné hry je to dosti důležité. Proto dejte do hromádky, ze které náhodně vybíráte a přišpendlujete jména, od každé skupiny stejný počet lístků se jmény, ale jen tolik, aby po rozdání všem hráčům žádný nezbyl.

I. část hry: Stínadla v pohybu

"Nejsme Vontové," pravil Mirek zvolna a přímo. "Nejsme taky samozřejmě ze Stínadel. Špendlíky, které vidíš na našich kabátech, nosíme jen proto, abychom Vonty příliš nedráždili..."

Po zaznění signálu či v určený čas začnou hráči vyhledávat potyčky s ostatními. Po svedení bitvy s protivníkem, když je jeden z nich zasažen šiškou nebo koulí, nahlédnou si vzájemně na lísteček se jménem. Třemi otázkami k soupeři se pokoušejí zjistit, ke které skupině patří a případně jaké je jejich jméno (to již není ovšem natolik podstatné). otázky mohou být kladeny jen tak, aby se na ně dalo odpovědět slovy "ano - ne" (např.: Jsem Vont? Jsem z Rychlých šípů? apod.).

Zjistí-li, že patří každý z nich k jiné skupině, odevzdá v souboji poražený "život" vítězi a rozejdou se. Po další asi tři minuty jsou vzájemně v "imunitě", to znamená, že spolu nebojují, jinak by docházelo ke zbytečným zmatkům.

Pokud z odpovědí vyplyne, že jsou společníky z jedné party, "život" si nepředají, ale pokračují spolu ve vyhledávání soubojů s ostatními a pátrají tak přitom po svých parťácích.

Po celou tu dobu, od zasažení jednoho hráče až po vyřešení celé záležitosti (spojení se do party nebo rozchod hráčů), nikdo jiný nesmí mezi ně zasahovat ani oba jakýmkoliv způsobem (např. trefováním se do nich) vyrušovat. To je záležitost pouze jejich!

Jakmile skupina čítá po několika soubojích alespoň tři členy, začíná druhá část hry Hon na Široka.

II. část hry: Hon na Široka

Losna byl netrpělivý a běžel Rychlým šípům dokonce kousek cesty naproti. "Rychle! Pospěšte si!" volal na ně už z dálky. "Už to začalo! Už se to mele! Měli jsme začít dřív! Kdo to mohl vědět? Snad ani Uctívači nepočítali, že se Široko objeví skoro za světla!"

Každá skupina přechází z první do druhé části hry samostatně, bez ohledu na to, jak početné jsou skupiny ostatní.

Široko (oblečen celý v černém a nejlépe s maskou), který pochopitelně nepatří k žádné skupině, vybíhá do území asi deset minut po zahájení hry, tedy v době, kdy se začínají tvořit první větší party. Příchodem Široka začíná nejzajímavější a nejnapínavější část hry. Předpokládáme, že Široka představuje tělesně zdatný jedinec, nejlépe vedoucí oddílu či některý starší člen.

Je-li Široko zasažen jedním členem skupiny, začíná nahlas počítat po jednotkách do třiceti (tj. asi třicet sekund). Další dva hráči z party se ho do této doby musejí dotknout. Teprve potom Široko vydá skupině hlavolam a úspěšnému střelci "život". Skupina má za úkol vyjmout ježka z klece, rozevřít ho a z papíru přečíst, jaká místa mají poctít svou návštěvou.

Nevydá-li Široko hlavolam ani po dotyku dalších dvou hráčů, je to znamení, že už ježka předal jiné skupině. Odevzá tedy jenom "život".

Nestihnou-li se potřební dva hráči Široka dotknout, Široko prchá.

Má-li skupina hlavolam, vydá se na obchůzku sedmi míst ve Stínadlech s důkazními kartičkami. U každého takového místa si bere pouze jeden kontrolní lístek! Z taktických důvodů, aby zmátla soupeře, se může celá skupina rozdělit a místa mohou obcházet pouze dva či dokonce jen jeden z nich! Lístky však může vyzvednout jen ta osoba, která má u sebe v držení hlavolam!

Ježek se nosí viditelně v ruce. Je možné ho ve skupině předávat, a to i v průběhu bitvy. Ne však již po zasažení jeho držitele.

Skupina, která má ježka, se má na pozoru jak před Širokem, tak i před ostatními partami, které mohou získat hlavolam zasažením jeho držitele. Mezitím totiž i ostatní početné party pátrají po Širokovi a jiných skupinách (hlavně po té, co drží ježka) a svádějí s nimi souboje.

Tyto skupinové souboje bývají většinou velice nepřehledné, takže jim v následujícím odstavci věnujeme trochu pozornosti.

Důkazní lístky nosí kdokoliv ze skupiny (nejčastěji držitel ježka) a platí i tehdy, nemají-li už hlavolam u sebe. Místa, ze kterých už skupina důkazní lístek vyzvedla, již nemusí znovu navštěvovat (po ztrátě a znovuzískání ježka).

Souboje skupin

Předpokládejme, že se setkali dvě přibližně stejně početné skupiny a pustili se do vzájemné bitvy. Podle dohody nebo situace může souboj skupin proběhnout do posledního živého (taková bitva může trvat hodně dlouho) a teprve potom si vzájemně vymění "životy" nebo - do vyklizení bojiště. "Životy" se předávají v průběhu bitvy - při těchto výměnách jsou hráči nerušeni ostatními - a potom následuje vzájemná tříminutová "imunita" těchto dvou hráčů. Během ní již mohou bojovat proti ostatním. Tato bitva končí většinou útěkem bojově či početně slabší skupiny nebo zasažením držitele ježka. V tomto případě je hlavolam (a s ním i "život") ihned předán a vítězná skupina opouští bojiště.

Do souboje se však mohou pustit také dvě naprosto stejně početné a silné skupiny bez hlavolamu. V takovýchto situacích se Široko snaží řídit hru. Upoutá na sebe pozornost a zamezí tak zbytečnému vybíjení hráčů dvou skupin, které by ještě do boje o hlavolam mohli promluvit.

Široko může též vybíjet (získávat "životy" hráčů) a sám je nesmrtelný, to znamená, že má oproti hráčům neomezený počet "životů".

Vybití hráči čili hráči po ztrátě všech svých pěti "životů" se shromažďují v "klubovně" (na tábořišti).

Konec hry: Zpátky do klubovny

"A teď domů," oddechl si šťastně Mirek. "Každá vteřina, o kterou budeme na Rozdělovací třídě dřív, nám může být dobrá!" Rozběhli se tmavými ulicemi směrem, kde tušili svou klidnou a bezpečnou Druhou stranu.

Úkolem skupin ve druhé části hry bylo vyhledat Široka, získat od něj nebo od jiné skupiny hlavolam a pronést ježka všemi kontrolními místy.

Vlastní-li tedy skupina všech sedm důkazních lístků, zbývá ji už jen co nejrychleji vyrazit zpět do "klubovny", tedy tam, kde celá hra výkladem pravidel začala.

To všechno se dotyčné skupině musí podařit do dvou hodin od zaznění zahajovacího signálu. Po uplynutí této doby je vydán signál, který oznamuje ukončení hry.

Hra tedy končí po dvou hodinách boje nebo pronesením hlavolamu všemi místy a příchodem vítězné skupiny (v jakémkoliv počtu hráčů) zpět do "klubovny".

Bodové hodnocení

Hru vyhodnoťte okamžitě po ukončení.

Jednotlivci	Skupiny
1 bod za svůj "život" uchovaný do konce hry	7 bodů za jeden důkazní lísteček u kontrolního místa
2 body za získaný cizí "život" předložený při sčítání	20 bodů za držení ježka v kleci v okamžiku ukončení hry (po 2 hodinách)
5 bodů za Širokův "život"	30 bodů za pronesení hlavolamu všemi sedmi kontrolními místy do "klubovny" (hra poté končí)

Ukázka z táborové kroniky Bobří stopy nám přibližuje způsob vyhodnocování hry Boj o ježka v kleci

Vítězí skupina s nejvyšším počtem bodů.

Při slavnostním vyhodnocování hry dostane každý z vítězné družiny upomínkovou kartičku. Příjemné vzpomínky na hru však budou odměnou každému, kdo se do boje o tajuplný hlavolam vůbec pustil.

Vložil: Milan (12.12.2012, v textu použity úryvky z knih Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří)