Klubovny
Jak patrně známo, klub Dvou Divochů vznikl koncem března roku 1993 a až do poloviny května jsme se scházeli různě po bytech členů, na Buffale nebo také v klubovně Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Až po několika týdnech jsme se začali zajímat o starý opuštěný altán v rohu zahrady na dvoře Jiráskovy ulice číslo 10. Ano, na tom dvoře, kde také stála klubovna Sdružení. Altánek patřil tehdejšímu předsedovi Sdružení Karlu Janskému, Delfínovi, a ten nám ho přiklepl ke dvanáctému květnu 1993. Byly to celkem hezké doby, tehdy ještě s Tomášem Kafernou, kdy jsme začínali zvelebovat naši malou klubovničku. Když jsem totiž poprvé s Tomem starý zahradní altán navštívil - prodírali jsme se k němu skrz různé traviny, keře i lavičku přes půlku zarostlé zahrady - nacházel se v katastrofálním stavu. Stěny poloshnilé, střecha děravá, podlaha žádná, okna vybitá, sem tam na nich nějaký ten plech, no hrůza! Jak lituji, že nemáme z prvních návštěv toho starého nepoužívaného altánu vůbec žádnou fotku! Na zvelebování naší nové klubovničky jsme začali hned pracovat a bohužel jsme se s Tomem od ostatních tehdejších členů nějaké příliš velké pomoci nedočkali - a vy, kdož jste mohli někdy altánek později vidět či navštívit, teď víte, že to byla převážně práce Toma a mě, a pravda, podíl na práci tu měl i Jestřáb jako takový starší patron klubu. Vesele jsme si v altánku "U dvou šišek" žili a po půl roce jsme si sem dokonce troufli zavést naše skvělá divošská kamna a bylo to i v zimě, když se zatopilo, prostě fajn.
Asi však víte, že se vedení Sdružení přátel Jaroslava Foflara na přelomu roků 1993 a 1994 jaksi nepohodlo a Sdružení se muselo na jaře stěhovat - a s ním i my! Bylo to tehdy docela ožehavé téma, které jsme my Divoši ani moc nekomentovali, jisté je, že Jestřáb sehnal pro Sdružení i pro nás prostory na Kopečné ulici, v klubovnách, kde před desítkami let sídlil jeho dávný skautský a pionýrský oddíl Osmička. Ovšem s tou podmínkou, že si novou klubovnu musíme my Divoši zasloužit a odpracovat.
A tak jsme tři nejkrásnější soboty v dubnu a pak každý čtvrtek a většinou i pátek po tři jarní měsíce strávili v prachu a špíně ve sklepech při vyklízení toho nejhoršího hnoje, jaký můžete ve starých, léta nepoužívaných přeplněných sklepech najít. Jak vidno, v klubu nenacházíme jen samé radostné chvíle. A právě na hnusné a nechutné práci jako je vyklízení sklepů se poznal skutečný charakter členů klubu. Kdo uměl dělat na společném díle a kdo spoléhal na starší a raději přišel pohodlně do hotového. V té krásné jarní době jsme ještě netušili, že se po té nejhorší špinavé práci k vlastní klubovně dostaneme až koncem června, kdy došlo k vystěhování altánku a přes nové náhozy omítek v září, úpravy na podlaze, oknech a nábytku postupně klubovnu dokončíme až někdy se závěrem onoho kalendářního roku. Skutečně, teprve na sklonku prosince 1994 jsme mohli prohlásit, že je naše nová klubovna "dole" na Kopečné téměř hotová a plně obyvatelná. Scházeli se pak v ní všechny další generace Divochů při svých klubovních schůzkách, vyráželi odtud k pátráním po tajemstvích Stínadelského bratrstva, svá dávná přátelství pak utužovali na společných srazech i nejstarší muži z klubu.
Klubovny: Altánek | Klubovna na Kopečné
Kam dál: Členové klubu | Divošské symboly | Historie | Kroniky | Klubovny | Tábory Divochů | Tábory Bobří stopy | Zpěvníky | Divošské časopisy | Dlouhodobé hry | Nováčkovská stezka | Fotbalové turnaje | Šprtec | Desetiboj | Závod ducha i těla | O gordický uzel | Boj o ježka v kleci
Autor článku: Milan (6.1.2013)