Tábory Bobří stopy
Kromě vlastních táborů, které Divoši pořádali v časech své největší slávy na rozmanitých místech naší krásné vlasti, se družina kolem vedoucího Milana účastnila také táborů Bobří stopy. Účast na nich byla podmíněna úspěchem v základní, tzv. dopisovací části dlouhodobé soutěže Bobří stopy, kdy v jednotlivých kolech od podzimních měsíců do jara bylo třeba vyhotovit správné odpovědi na otázky, udělené původně v televizním magazínu Oáza a posléze v oběžníku nebo časopisu Bobří stopou. Druhého ročníku soutěže se účastnili Milan a Tomáš Kafi ještě samostatně, do třetího ročníku soutěže pod názvem Cesta k Bobřímu jezeru již odpovídal celý klub. Divoši patřili v polovině devadesátých let k nejúspěšnějším účastníkům dlouhodobých soutěží Bobří stopy vůbec a tak se mohli jako klub zúčastnit hned několika táborů. Tady je jejich stručný výčet:
Tábor Bobří stopy 1994
Dlouhodobá hra se nesla ve znamení zálesákovy cesty k Bobřímu jezeru. Soutěž probíhala na stránkách časopisu Bobří stopou a oběžníku Klubovní hlasatel v šesti pokračováních a jedné květnové prémiové otázky. Ocenění Divoši získali již za první listopadové kolo a v popředí tabulky se drželi v průběhu celé soutěže. Nakonec se umístili na dělené druhé příčce společně s Hochy lesní moudrosti za vítězným Dimetrodonem z Dolní Cerekve. Odměnou byla tedy účast na táboře, kterého se zúčastnily vítězné kluby dohromady s úspěšnými jednotlivci, tzv. stopaři. Poprvé se tábor uskutečnil na louce u rybníka Kuchyně nedaleko Pikárce, přítomno bylo na třicet účastníků rozdělených do šesti družin. Divoši ve složení Milan, Alda, Kryštůfek, Orlík a Stegi tvořili samostatnou jednotku a na žebříčku táborového bodování se drželi zhruba uprostřed. Jako jedni z mála dokončili cestu k Bobřímu jezeru krajinou kolem Bobrové, ovšem až na druhý pokus.
Kam dál: Tábor Bobří stopy 1994 | Kronika pátá: Tábor Bobří stopy 1994
Tábor Bobří stopy 1995
Od podzimu roku 1994 do jara 1995 se uskutečnila tři kola dlouhodobé hry Po Dakotské řece, která navázala na loňskou soutěž. Zálesák tentokrát dostal jméno Jerry a vydal se na pouť k jižním indiánským sousedům. V duchu této úvahy byly formulovány otázky Bobří stopy i naše odpovědi a nakonec zůstali Divoši vůbec nejúspěšnějším klubem základní teoretické části. Do soutěže se zapojil samostatně i Etien, ovšem po vstupu do klubu už putoval na tábor výherců společně s ostatními Divochy. Tábory pro úspěšné soutěžící na pikárecké louce u rybníka Kuchyně byly po loňské zkušenosti tentokrát dva, první pro šikovné stopaře a druhý, devítidenní turnus pro nejzdatnější kluby. Milan, Vláďa, Etien, Orlík a Stegi utvořili opět samostatnou jednotku a tentokrát pod názvem "Dos Bosque hombre" si došli nejen v táborových soutěžích, ale i v závěrečné cestě za indiánskou pozůstalostí zálesáka Jerryho pro dělené první místo.
Kam dál: Tábor Bobří stopy 1995 | Kronika devátá: Tábor Bobří stopy 1995
Tábor Bobří stopy 1996
Celoroční hra na stránkách časopisu Bobří stopou patřila rytířům a středověku. Ústředním hrdinou stal se Jiří Zoubek z Bobrové a tento chrabrý muž dovedl nejúspěšnější muže a ženy z řad stopařů i klubů na společný tábor u rybníka Kuchyně. Za Divochy nejčastěji v dopisovací části soutěže odpovídal Bublina, který se nakonec ale tohoto tábora neúčastnil a léto strávil raději ve westernovém městečku ve Strážku. Oslabená sestava Divochů tak musela utvořit společnou družinu s Hochy lesní moudrosti, Sapou a Bizonem. Nazývala se Chlapi a byla na táboře lídrem nejen bodování, ale i okolního dění. Závěrečnou cestu po zříceninách hradů a hrádků v údolí Loučky absolvovala s rozmyslem, aby nakonec v šermířském souboji pokořila lapku a navázala družbu s rytířem Zoubkem. Z Divochů se tábora účastnili Milan, Etien, Orlík a Stegi.
Kam dál: Tábor Bobří stopy 1996 | Kronika třináctá: Tábor Bobří stopy 1996
Tábor Bobří stopy 1997
V duchu jihoamerických cestovatelských úspěchů Alberto Vojtěcha Friče se odehrávala soutěž i její závěrečné táborové vyvrcholení u rybníka Kuchyně na známém pikáreckém tábořišti. Naše celoroční snaha ještě tentokrát stačila k účasti na táboře pro starší výherce. Zmoklé moravské léto roku 1997 nakonec ovlivnilo nejen divošský, ale i bobřostopácký tábor. Vytrvalé deště zahnaly účastníky na několik nocí do školní třídy v nedalekém Moravci a táborové soutěže se tak odehrály jen v několika málo dnech. Divochy na tomto táboře reprezentovala pouze dvojice Milan a Stegi, která dala dohromady veselou družinu Knedlo s děvčaty Klárou Váňovou, Lenkou Maťovou a Jituš Brabencovou. V táborové hře nijak výrazně tato sestava nezářila, ale to nebylo vůbec důležité. Závěrečná cesta byla pro mnohé velmi dobrodružná, protože se uskutečnila s noclehem u říčky Oslavky mezi Radostínem a Mostištěm. Většina cestovatelů zde - jak jinak - zmokla.
Kam dál: Tábor Bobří stopy 1997 | Kronika sedmnáctá: Tábor Bobří stopy 1997
Tábor Bobří stopy pro výherce na Pikárci v létě roku 1997 byl také posledním, který si Dva Divoši zasloužili úspěchem v dlouhodobé soutěži jako tým. Dalších táborů Bobří stopy se již zúčastnili chlapci z Divochů jen jako jednotlivci, ať už jako účastníci nebo táboroví vedoucí.
Kam dál: Členové klubu | Divošské symboly | Historie | Kroniky | Klubovny | Tábory Divochů | Tábory Bobří stopy | Zpěvníky | Divošské časopisy | Dlouhodobé hry | Nováčkovská stezka | Fotbalové turnaje | Šprtec | Desetiboj | Závod ducha i těla | O gordický uzel | Boj o ježka v kleci
Autor článku: Milan (30.12.2012)