Dva Divoši

Nováčkovská stezka

Nováčkovskou stezkou jsme nazývali malý sešit, kde byly zapsány téměř všechny věci týkající se činnosti našeho klubu - od bodování, nováčkovské zkoušky až po nejrůznější tradice a zvyklosti. S některými vybranými nápady, které mohou být i v této době inspirací pro děvčata a chlapce v mnoha jiných čtenářských klubech, vás můžeme v této rubrice seznámit.

Klubovní peníze a nálepky

Klubovní peníze, které byly podle Honzova dávného návrhu nazývány Solidy, neboť se jedná o solidní měnu, jsme dávali za docházku, vítězství ve hrách, závodech a soutěžích a za jiné, většinou mimořádné výkony. Jakmile některý šťastlivec nastřádal potřebnou sumu deseti solidů, mohl si vybrat jednu z několika našich klubovních nálepek. Klubovní nálepky jsou pestře zbarvené kartičky, vysoké 10,5 a široké 5 centimetrů. Motiv kresby i textu nálepky se samozřejmě týká vždy jiné oblasti klubovní činnosti. Kartička číslo 1 vybízí ke střádání nálepek, druhá kartička oslavuje založení našeho klubu, nálepka s pořadovým číslem 3 dává vědět o listině s desaterem správného jednání klubaře a o lovu bobříků nás informuje zase čtvrtá nálepka. Tak bychom mohli pokračovat dále. Stálá tábořiště, oblíbené písničky, hry, zažité zvyklosti a tradice klubu - to všechno jsou vhodné náměty ke klubovním nálepkám.

Ne všichni si však nálepky vybírali podle čísel, jedničkou počínaje. Někteří dávali přednost těm hezčím, zdařilejším nálepkám před ostatními. Všichni však chtěli mít jednoho dne svou sbírku úplnou. Což u Divochů nebyl zase tak velký problém, neboť bylo nakresleno jen několik málo druhů nálepek. Celkem třicet, prvních dvacet nakreslil Milan v letech 1993 - 1995 a desítka nálepek s pořadovými čísly od jedenadvaceti do třiceti je od Čikiho někdy z období kolem roku 2000.

Klubovní nálepky ve fotogalerii

Bílé pero

"Kdysi dávno dostávali bílé pero v kterémsi indiánském kmeni ti chlapci, kteří nečinili svému kmeni žádné potíže. Byla to nejvyšší pocta, jakou jim mohli dospělí kmene prokázat."

Tak zní dávná legenda - ale jak probíhá udělování bílého pera dnes? Vždy na konci měsíce napíše na lístek papíru každý člen klubu jména jednoho až tří chlapců, pochopitelně ne sebe, kteří jsou podle něho těmi nejlepšími členy a kamarády - a odevzdá lístek vedoucímu. Vedoucí, který též hlasuje, pak z těchto lístků vyhodnotí žebříček hochů, kteří dostali nejvíce hlasů a obdrželi bílé pero. Vyhodnocení probíhá tak, že jméno uvedené na prvním místě dostane tři body, druhý v pořadí dva body a třetí jméno jeden bod.

Bílé pero má napomoci k lepšímu, ušlechtilejšímu prostředí v klubu. Jen zcela omrzelému chlapci bylo docela lhostejné - a takový již zpravidla neměl v klubu místo!

Číslování podniků

Od založení klubu číslujeme všechny naše bodované podniky. Od dubna roku 1994 dostávaly své pořadové číslo i podniky dobrovolné, pracovní schůzky při vyklízení sklepů na Kopečné ulici a při úpravách klubovny. Číselná řada podniků pak rychle stoupala a není divu, že spousta nepodstatných - ovšem i významnějších akcí klubu zůstala v kronikách nezapsána. Snadno se pak v číslování podniků udála chyba: první hned mezi úvodní a druhou kronikou, kdy poslední prázdninová schůzka byla osmadvacátým podnikem od počátku klubaření a v nové kronice dostala číslo 28 i zahajovačka. Spousta chyb se pak nasekala zejména v patnácté kronice. To bylo zpočátku údobí vysokého počtu členů, kdy se klub rozdělil na dvě sekce, činný a trpný rod, kronika zůstala společná. Střídání ve psaní kroniky a velký počet rozdílných podniků přinesl první větší nepřesnosti, které pak k "dokonalosti" dovršila následná generace mladších členů od podzimu roku 1997 do jara 1998, tam je úplný zmatek v číslech. Domnívám se ovšem, že přesná statistika není zase tak důležitá, jako zážitky a příjemně strávené chvíle našeho dětství či mládí, které nám jednotlivé podniky klubu přinesly.

Celý příspěvek

Pamětní lístečky z akcí

"Končí nám jedna z pravidelných klubovních schůzek a do obvyklého ruchu zazní Milanova slova: "Kdo chce nakreslit pamětní?" "Já, já, Milane!" ozývá se támhle Stegi tradičním svým hlasem na konci stolu. "Dobrá, tak do týdne jako dycky..."

A cože to měla naše předpotopní příšera do týdne nakreslit? Má pro všechny ostatní, co se zúčastnili klubovní schůzky a také navíc jeden do kroniky vykreslit na lístečky o rozměrech 4 x 6,5 centimetrů něco, co bylo pro onen podnik charakteristické, co se na něm významného nebo veselého událo, hrálo apod. Pokud dotyčný dobrovolník neoplývá nějak zvlášť výtvarným talentem, stačí, aby lístek ozdobil v nejhorším případě jen nějakými hezkými ornamenty. Neměl by určitě nikdy zapomenout na datum konání, číslo a název podniku, ze kterého pamětní lístky pořizuje. U Divochů to byla svého času každá řádná klubovní schůzka a všechny víkendové podniky jako herní odpoledne v klubovně nebo výpravy a vícedenní vandry.

Pamětní lístečky z akcí ve fotogalerii

Známkování podniků

Známkování podniků jsme si u Divochů zavedli již od první schůzky. Pak ale známkování upadlo tak nějak v zapomnění, až tuto věc oprášil znovu Alda někdy na jaře roku 1994 - a od té doby jsme známkovali s výjimkou jednoho - dvou měsíců po několik dalších let. Podle známek snadno vidíme, jaké podniky patří mezi nejúspěšnější nebo které se moc nepovedly, jaká je s nimi spokojenost či naopak. Jak přesně probíhá hodnocení? Vždycky na konci klubovní akce rozdá se členům po jednom malém lístečku a na něj napíší číslo, známku té hodnoty, která ukončenému podniku podle jejich soudu náleží. Hodnoty máme čtyři: Jednička říká, že to byl nádherný podnik, na kterém jsem se jedinečně pobavil. Druhá hodnota, dvojka vyjadřuje všeobecnou spokojenost, prostě radost ze slušné akce. Trojka znamená "nic moc", jen takový horší průměr. "Fuj, to byla ale votrava! Nic pořádnýho se nedělo, prostě hrůza. Už abych byl raděj´ doma!" říkáte toto prostřednictvím čtyřky. A pozor! Do hodnocení si nesmíte započítávat své vlastní osobní problémy, že jsi něco ztratil, nebo dle Foglarova známého rčení, že tě bolely zuby a podobně! A na závěr zajímavost od Divochů z počátků jejich činnosti: nejhorším měsícem podle našeho známkování byl únor 1994 s výslednou známkou 1,89 a naopak nejlepším se stal hned po něm březen 1994 s hodnotou 1,20. Za zmínku stojí i květen 1994 s hodnotou 1,22 a snad i leden 1995 s konečnou známkou 1,24. Známkování podniků si určitě v klubu zaveďte, je to dobrá věc!

Trofejní štítky

Byly to malé kartičky o rozměrech asi 4,5 krát 6 centimetrů. K čemu sloužily, jaký měly účel? Trofejní štítky bylo možno získávat za různé, většinou mimořádné výkony. Vedoucí je uděloval nejčastěji za vítězství ve hrách nebo dobré postavení v bodovacím žebříčku. Držitelem jistého trofejního štítku se mohl stát také ten, kdo měl za daný měsíc stoprocentní docházku, kdo neporušil desatero správného jednání a chování klubaře apod. U nás byl předán trofejní štítek také jako malá odměna za první odlitek stopy či za velice hezky vedený Bobří zápisník.

Každý štítek je s jinou kresbičkou, každý měsíc je jinak barevný a je dáván jen za událost, které je určen. Doprostřed volné plochy bylo vždy napsáno, komu je štítek udělován, za co a nezapomeneme připojit datum a podpis. Zisk trofejního štítku je vždy malou slavností, takže by si ho měl nový majitel patřičně vážit. Štítky bylo možno lepit si do zápisníků, deníků nebo prostě jen tak schovávat.

Členská zkouška

Celý příspěvek

O nejkrásnější podnik roku

Bodování

Kam dál: Členové klubu | Divošské symboly | Historie | Kroniky | Klubovny | Tábory Divochů | Tábory Bobří stopy | Zpěvníky | Divošské časopisy | Dlouhodobé hry | Nováčkovská stezka | Fotbalové turnaje | Šprtec | Desetiboj | Závod ducha i těla | O gordický uzel | Boj o ježka v kleci

Autor článku: Milan (3.1.2013)