Dva Divoši

Historie 1992-1993

Na následujících stránkách se dočtete o počátcích klubu Dvou Divochů, souvislostech vzniku, navazujících přátelství a podstatných událostech z celého období existence klubu. Jestřábův výčet je poměrně obsáhlý, rozdělený do jednotlivých článků zhruba po dvou letech. V plánu je vytvořit ještě velice stručný článek o historii, který pojme jen nejdůležitější události v klubu od jeho počátků až do současnosti. Ale to až bude čas a najde se nějaký ochotný muž, který stručný a výstižný článek zpracuje.

1992
Vše podstatné začíná výstavou Život a dílo Jaroslava Foglara, na jejíž přípravě pomáha polovina Mohykánů, a na následné činnosti značná část ochranářů a občas i někteří osadníci z party. Na ochranářskou kameru je natočen i dokument z vernisáže se slavným autorem (Jaroslav Foglar ocenil a pochválil i práci, kterou vykonali lidé z naší party, včetně námi dodaných romantických doplňků - týpek, totemů, podsaďáku, pagody, figurin v indiánským krojích a památek v trampsko-indiánské i skautsko-stínadelské vitrině), s následnými rozhovory Mohykánů s mladými návštěvníky výstavy, dojatými pamětníky, a také s jejími tvůrci. Nadšení dětí na této výstavě (i s vyhodnocením dotazníků zájmu o praktickou foglarovskou činnost a obsah případného časopisu) je impulsem mnohým z nás (především Jestřábovi, Sharpovi, Hurvajzovi, ale i dalším - Cookovi, Elce, Vrabčákovi, Kolchozovi, Čendovii či Samovi) k pomoci rozjezdu těchto myšlenek v nové Delfínově organizaci nazvané Sdružení přátel Jaroslava Foglara v rámci hnutí Bobří stopy, které tato organizace zastřešuje.
Někteří z výše jmenovaných už v době výstavy začínají pomáhat Delfínovi. V průběhu jara zabydlujeme klubovnu ve dvorním domku na Jiráskově ulici, Jestřáb s Sharpem pomahájí Delfínovi s poštou (přihláškami, evidencí, objednávkami, vyřizování dopisů s dotazy apod.) a později i s přípravou otázek do dlouhodobé televizní soutěže, vyhodnocováním a oceňováním soutěžících, či odesíláním kartiček za ulovené bobříky (výměnou za zaslané potvrzené kupóny z magazínu), a také s přípravou akcí, Hurvajs je vydatnou technickou a organizační pomocí v klubovně i při akcích pro členy a dopisovatele, občas se připojí i další lidé z naší bývalé velké party, včetně některých Mohykánů.
(Ještě za sněhu zkoušíme v Dolíku lining v týpí?)
Každých čtrnáct dní v pořadu Oáza dostávají mladí foglarovští příznivci otázky a úkoly k písemnému vypracování, nejlepší odpovídající pojedou na tábor. Do soutěže se první rok zapojilo na 800 jednotlivců - v té době je mnoho osamělých kluků a holek, kteří nemají ve svém okolí oddíly se zálesáckým zaměřením či kamarády s podobnými romantickými zájmy k založení klubu). Vzniká 0. číslo časopisu - Magazín Bobří stopou (vytvořené Delfínem, Sharpem a Jestřábem) - a prvními kritiky ještě nevytištěných článků jsou právě Mohykáni, jediní z mládeže, kteří jsou po ruce, sice už trochu starší než soutěžící, ale vyrostlí ve stejném duchu.
Zastřešující Sdružení vydává už nějakou dobu foglarovsko-informativní členský časopis Zpravodaj, který se od nejjednoduších černobílých tisků malého formátu postupně později přetvoří ve velkoformát s barevnou obálkou. Uvažuje se, že by podobně měl i Magazín pokračovat pravidelnějším časopisem pro mládež, leč realizace je zatím (z finančních důvodů) někde v dálce.
Někteří lidé z party se účastní akcí s Yettiklubem na úzkokolejky, tentokrát se zaměřují na jindřichohradecké lokálky ve směru do České Kanady? Dále Svojšice, Znojmo, vandr na "hotel Ozon" (bývalý mlýn pod hrází Mohelnské přehrady (je zde mlýn, kde se točil vědeckofantastický film o téměř zaniklém světě s názvem Konec srpna v hotelu Ozon). Uskuteční se i plavba Mohykánů po Jizeře a Ploučnici za pomoci automobilů s loděmi na střeše (8 lidí - 4 lodě, 2 x 2 dvoudení úseky plavby a 3 dny přesunů), se zvláště zajímavým divokým balvanitým úsekem Jizery bez vody (odvedené náhonem do tunelu ve skále), kdy část výpravy jde s pádly a barely přes kopce ke srandě turistů a zbytek strká dva kiláky lodě suchou řekou, ovšem krásným skalnatým kaňonem. Akce je doplněná dalším putováním zbytku lidí po Jizerkách. Pak průzkumný vandr na Řikonín? a už je tu první tábor s Bobří stopou.
Na Libochůvce - tam v údolíčku potoka, který se do ní vlévá za Chytálkami, se uskuteční 2 tábory pro výherce (první získá později nápaditý název Tábor Bobří stopy, druhý bude nazván Táborem Moudrého vlka), Vaří se u srubu, k noclehu slouží osadní oranžové, mohykánské a velké sedmimetrové modré týpí, zapůjčené od výrobce těchto stanů (později nám ho firma Lekman věnuje). Dvě osmnáctičlenné skupiny (rozdělené vždy na tři družiny) jdou 9 dní Za odkazem Moudrého vlka. První dny staví tábor a zdokonalují se v různých dovednostech, výsledky soutěží a her určí pořadí startu (a časové odstupy při vyrážení na cestu) na závěrečnou stezku, jež vede údolím Libochůvky po zprávách až ke skalkám v Údolí duchů, kde čeká družiny u památného týpí náčelník Modrá liška s dýmkou míru a pamětní totemky (jsou to sádrové repliky modelu skutečného totemu z Kanady, vyrobené za pomoci lukoprenové formy - stejně tak budou zhotoveny v budoucích letech často i další ceny). Významné je (ale zaskočí nás) jednodenní natáčení televize na tomto táboře (vzhledem k tomu, že filmaři přijedou už dva dny po začátku druhého tábora, nejsou táborníci ještě zběhlí v předvádění nějakých dovedností, ale z jejich slov a zářících očí je zřejma touha po poznaní zálesáckého života, který většina zná zatím jen z dobrodružných knih). Předvedeme ukázky lasování (ale to jen díky tomu, že snaživý hoch z prvního turnusu v pauze mezi tábory to doma naučil kamaráda z druhého tábora), lakrosu, stopařské soutěže, vaření v Setonově hrnci, několik indiánských krojů s proslovem i zpívaním u ohně (v pravé poledne ve třicetistupňovém vedru za použití filmařského triku ztmavení filmu v kameře tzv. "americkou nocí"), i záběr na náčelníka Modrou lišku ve slavnostním oděvu s dýmkou míru u malovaného týpí pod skalou.
(Protože Čenda v té době natáčí a fotí filmaře jak filmují - zaskakuje při televizním natáčení v kroji Modré lišky s dýmkou míru pod skalkou s prastarou borovicí Cook, který si pro tu příležitost sundal brýle. Když pak o pár dní později při závěrečné stezce vítá družiny u malovaného týpí a má je pak vésti hustým lesem k hoře poznání a odměn, při ztrátě směru si je nucen je po delším tápání nasadit, což bylo popudem k rýpnutí táborníků: "Uff, to jsme netušili, že náš starý rudý bratr už zná výdobytky naší bílé civilizace!")
Památné osmičkářské týpko se tak dostává i do televize, je tu i moderátorka Oázy Eva. "A bubny zní..." zpívá se.
Na těchto táborech dochází k praktickému propojení všech generací lidí od starého oddílu v 70. letech, přes osadu, Mohykány, s odkazem předávaným nové generaci dětí a mládeže, té porevoluční. Tím se mimo jiné opět omlazuje i naše společenství lidí pro společnou činnost do dalších let.
Na podzim natáčíme s brněnskou televizí s režisérem Evženem Sokolovským (v mlýnské hospodě při koňském ranči u Žebětína) první den vstupy do našeho zálesáckého okénka do pořadu Oáza. Jedná se o praktické dovednosti - tkaní rákosových rohoží na lesním stavu - vysvětluje Jestřáb a provádí dvě dívky v indiánských krojích, dále lasování a orientace v mapě - předvádí Delfín, v improvizované klubovně v rohu hospody pak Sharp hovoří o klubovních časopisech a Hurvajs předvádí odlévání stop - v uměle vytvořené stopě šelmy (neb ta původní - skutečná - se mu v předvečer natáčení rozbila). Druhý den se točí písničky, na kterých se podílí lidé z osady, Mohykáni, další známí i nová mládež z hnutí Bobří stopy (která se nám hlásí na základě televizního vysílání i květnového magazínu). Natáčíme venku Bubny v indiánských krojích, u krbu pak Bolavý, Hráz, Nashville, Rychlé šípy, Je to víc, Malý velký muž... Sup a Ivory ze zaniklé Paty (která byla nástupcem Lokátorů a hrál v ní i náš osadní dědek Zbyněk) krásně ztvární Diega a Wathanay (k překrásným záběrům koní) a podzimní Kačeny. A dodnes mne mrzí, že jsem důrazněji netrval na původně navržené písničce, která byla vyměněna režiserém za "nějakou rychlejší" (odhlédnouc od toho, že Kačeny jsou sice pěkná písnička, ale byly by mnohem lepší s celou skupinou nástrojů i hlasů), protože jsme mohli být s připravenou překrásnou písničkou Stříbrnej průkopníky - byla by to asi první ekologicky laděná píseň zaměřená proti zbytečnému ničení přírody, režiser měl dokonce v zásobě i záběry krásných potoků... Škoda, čas se nedá vrátit... Další písničky dodají i Delfínovi bývalí oddíloví členové (Už mě vlak příváží).
Mohykání se scházejí se ještě několik let takřka všichni alespoň na výročáky, ke konci roku se uskuteční ještě na poslední chvíli Pseudodesetiboj (aby nedošlo k přetržce této dlouhotrvající soutěže), vyprovokovaný už ale k oprášení novými tvářemi - dvěma hochy, kteří nám nejvíce z nové generace (ještě spolu s Věrou) pravidelně chodí pomáhat. Tito dva nadšenci se v budoucnu stanou zakladateli klubu Divochů a tím nové silné linie činnosti - nejen inspirované ale i inspirativní pro tvůrce činnosti a významným motivačním prvkem dění. Zmíněný Desetiboj s pseudodisciplínami, přizpůsobenými hroznému počasí, proběhne uvnitř v teple Buffala. Silvestr Bizonů i Mohykánů se uskuteční v boudě v Jeseníkách, s kamínky, které v noci táhnou naopak, takže ráno je třeba oprášit z někteých zapadlých sníh, který nafoukal škvírami ve stěnách.

1993
Proběhnou Buffala, Ďolík a Derneťák, kde dojde k předání generační štafety. Mohykáni vedou na svá tajemná místa ty dva nové nadšené kluky Milana a Toma, a zasévají tak střípek ze svého tajemství do srdcí nových hledačů skutečných - na vlastní kůži prožívaných - dobrodružství.
Dva posledně jmenovaní zanedlouho (na konci března) zakládají s dalšími kamarády klub Dva Divoši (ten vlastně volně navazuje na činnost klubu Rychlých bobříků, jejichž někteří členové byli inspirováni výstavou Jaroslava Foglara a magazínem Bobří stopou, posleze prošli stadiem dvoučlenného bezejmenného klubu, jehož oba členové se podle adresy, zjištěné ve vývesce Sdružení přátel Jaroslava Foglara vydávají hledat a nalézají klubovnu totho spolku, což ovlivní jejich další činy a směrování k založení nového dlouhoobě fungujícího klubu a dlouholeté vytrvalé pomoci Sdružení v jeho snažení o lepší mládež i její zajímavější vyžití).
Slibně se rozvíjející klub s rozbíhající se pestrou činností se později přihlásí k Bobří stopě - hnutí i časopisu, jako první fungující pod číslem 11. (prvních 10 míst v pořadí je věnováno klubům letendárním, vesměs zaniklým, posledními z nich jsou Divochům dobře známí Mohykáni, kteří jim pomyslně i skutečně předají štafetu...)
Klub Dva Divoši uskuteční své první výpravy na Říčky se zkouškou odvahy v temné sluji vyvěračky, účastní se i prvního setkání Bobří stopy v brněnském Rubínu (s hosty malířem Liborem Balákem a kompletní pro tuto příležitost vzkříšenou skupinou Pata).
První setkání hnutí Bobří stopou (pod hlavičkou magazínu a zášitou Sdružení) se uskuteční v brněnském Rubínu (s přípravou na Buffalu se zahájením v řečkovickém domě dětí) pomáhají nejvíce organizovat Mohykáni - Hurvajs, Chrobák a další. Je zde i výstavka obrazů s příbuznou tématikou, včetně originálů Libora Baláka, namalovaných přímo pro Bobří stopu (některé z nich se zanedlouho v Praze Delfínovou "zásluhou" ztratí), soutěže (např. střelba do Stínadel) a testíky (literární, přírodní), rozhovor s tvůrci magazínu včetně zmíněného malíře Baláka a písničky pro tuto příležitost vkříšené skupiny Pata (které zpíváme i s našimi novými táborníky) na podiu s pozadím velkého obrazu Jezerní kotliny s vedle něj stojícím památným starým osmičkářským malovaným týpkem, které prochází všemi obdobími našeho vzpomínání od nejstarších časů až do současnosti.
Poprvé se zde hraje hra Nuličky, kterou namaloval Milan jako svou první, nikoliv ovšem poslední kresbu (se stínadelskými motivy) pro Bobří stopu. (Tvůrce krásných kronikových zápisů se ještě tento rok stane hlavní dodavatelem drobných kreseb do budoucího časopisu, později namaluje dokonce i jednu barevnou titulní stranu - ale nepředbíhejme událostem).
Dva osamělí předchůdci Divochů jedou s Mohykány a Bizony na konci června do Maštalí (kde se poprvé byť v malém počtu zkouší nová hra Boj o ježka v kleci, jejíž princip je inspirován starou hrou Traperů Chyťte psance).
vydávají se ke Třem smrkù, což je spojeno s Rudickým propadáním (zjišťujeme také, že Milan krásně píše a kreslí kroniku), jdou na premiéru barevného filmu Záhada hlavolamu, v květnu získávají i vlastní klubovnu - Delfínem propůjčený altánek v jeho zahradě (přiléhající ke dvoru s domkem s klubovnou Sdružení), Vedení sdružení pomáhá s instalací výstavy o Jaroslavu Foglarovi v Teplicích.
Někteří Divoši jedou do Prahy na první setkání Sdružení za účasti Jaroslava Foglara, které si dotvoří večerní procházkou v pražských Stínadlech na Starém městě a kolem Řásnovky, místy opuštěných domů a zákoutí s rozsvícenými starými lampami, oprýskaných zdí s tajemnými vzkazy dalších part, naladěných na podobnou vlnu (kde je jim dnes konec, vše opraveno či zbořeno, všude obchody a cizí turisté, moderní lampy, a tehdejší romantiku už dnes zažijeme jen trochu někdy někde k ránu ve vylidněných odlehlých uličkách...).
Kromě výstav Sdružení chystá pro své členy, někdy i pro veřejnost nepravidelná setkání členů (to první pražské červnové sice i s Jaroslavem Foglarem, ovšem se stínem ztracených originálů několika obrazů z magazínu včetně nové jeskyně Zdeňka Buriana, která později bude muset být překreslena), semináře o hledání léku na dětskou kriminalitu (a to ať perzekucí, řešením následků, ale také informovaností dětí i rodičů a především prevencí výchovou včetně podpory zájmové činnosti), později i burzy skautských a foglarovských materiálů a srazy v legendární Sluneční zátoce, pravidelné valné hromady, v rámci Bobří stopy pak krom táborů i srazy stopařů a klubů, velké hry v tajemných uličkách, akce v přírodě i ve městě (a to na různých místech v republice), soutěže tématicky zaměřené tvorby a spoustu další činnosti.
Z výhradního spolku sběratelů a obdivovatelů díla J. Foglara se postupně přetváří z větší části v organizaci dětí a mládeže, podchycuje zpočátku stovky ve svých zájmech osamělých jednotlivců, později organizuje i čtenářské kluby a oddíly, které začínají spontánně postupně vznikat a dosahují na začátku 90. let vrcholu svého rozmachu, nejprve při Galénem obnoveném Mladém hlasateli a později při naší Bobří stopě (i když je to jen zlomek ve srovnání s počty klubů Mladého hlasatele pře válkou a Vpředu v poválečném období, k jejichž odkazu se hlásíme).
Bude vydávat svůj informační Zpravodaj a především časopis Bobří stopou s doplňkovým Klubovním hlasatelem (později několik let samostatným), dále pohlednice, pamětní listy, čestná uznání, sborniky k seminářům a výstavám, krom toho i několik řad sběratelských kartiček (foglarovské Ulčovky, propagační různých druhů, motivačky, foglarovky, odkaz J.F...)
Před prázdniny se vrací Desetiboj, uskuteční se i divošská plavba po Svitavě (s pohodou i problémy, třeba špinavá voda v řece, objevení nedalekého - nám dosud neznámého - zatopeného lomu s průzračnou vodou, ale také rozbité lodě, takže pokračování na Svratce dalšího dne se ruší - člověk toho nemá chtít stihnout příliš naráz).
Na stejném místě jako loni poblíž Libochůvky proběhnou dva výhercovské tábory a mezi nimi jeden kratší zájemcovský. Všech pět táborů má svůj název (po těch loňských, dodatečně pojmenovaných, jsou to letos Tábor dešťů, úplňku a hvězd). Táborová hra je foglarovsky zaměřena - dílčí ukoly jsou motivovány čísly táborového věstníku Tam-tam (po vzoru Rychlých šípů), táborová hra nese název Po stopách Výpravy na Yucatan, a na závěrečná cesta putují družiny táborníků malebným údolím říčky Libochůvky po zprávách a úkolech až do Údolí velkých totemů na říčce Haldě k pokladu (jímž jsou hlavy mayských bůžků, odlitých ze sádry opět do lukoprenové formy a pozlacené), na památné místo mého dlouho hledaného tábořiště z družinového výletu s Jestřáby v naší dávné Osmičce). Zajímavostí je, že Divoši se na žádném z turnusů nesešli, na výhercáku byl nejdřív Tom a na druhém Milan (který spolu s Honzou a budoucím Divochem Stegim strávil i pár dní na krátkém prostředním pohodovém zájemcáků)
Po prázdninách proběhnou fotbálky a turnaj (Pohár Osmičky) a výročák 7 let Mohykánů (opět se hraje Boj o ježka, už ve větším počtu). Ti se na rozdíl od staré party budou ještě několik let pravidelně scházet skoro všichni alespoň při této příležitosti.
Spontánně se ke Sdružení kromě stopařů v tomto roce začínají hlásit i čtenářské kluby, první dvacítce jsou přiděleny čísla od jedenáctky (první desítka byla ponechána čestným klubům dnes již neexistujícím, které měli dnešní tvůrci klubovního hnutí a časopisu Bobří stopou v mládí - a desítku mají naší známí dosluhující Mohykáni), další kluby od třicítky se přihlásily už na základě výzvy v časopise.
Navazujeme užší spolupráci s malířem Liborem Balákem, ten se s námi účastní i Večera světel v uličkách Starého Brna. Po přeběhnutí Rozdělovací třídy ve staré polozřícené bývalé skautské klubovně na Provaznickém vršku na konci Kopečné obnovuje uhlíkem starou malbu výjevů z Hochů od Bobří řeky - Rikitana podavajícího ruku Luďkovi s hlavou Indiána v pozadí, na Červené zdi společně léta budeme obnovovat křídou jeho kresbu ježka v kleci.
Zato končí pravidelná spolupráce s brněnskou televizí (naše zálesácké okénko v Oáze prý podle vedení nezvyšuje sledovanost pořadu, který ve své větší části zaměřen na menší děti, takže přízeň režiséra i moderátorky nám není nic platná).
Divoši v pozměněné sestavě podnikají jednodenní výpravu na Ronov, dvoudenní Buffalo je zaměřeno hlavně na těžbu rákosu a jeho zpracování na rohož do dlouhodobky.
Konec roku ve Sdružení zrovna moc v klidu neproběhne. Vzniká sice první číslo dlouho vytouženého pravidelnějšího časopisu pro mládež, žel bohu zrovna v atmosféře názorových střetù na rùzné problémy ve vedení a smìrování Sdružení, jakož i financích a existencí soubìžné nadace, které vyvrcholí rozchodem širšího proudu s předsedou a zakladatelem Delfínem. Ani kamarádství ze starých dob nedokázalo překlenout neshody, ale i to se nìkdy stává, a bývá èasto lepší se v klidu rozejít než tvořit spoleènì se skřípáním zubù. Ono by se to na výsledku totiž dříve èi pozdìji stejnì poznalo....
Jako zástupný problém celé aféry je ze strany Delfína uváděn nejkvalitní obsah časopisu, který chce předseda stopnout, když byl prý odborníky posouzen jako velmi špatně udělaný, a to v době, když je podle jeho návrhů připraven jinými (a sám Delfín své příspěvky vůbec v dohodnutém termínu nedodá, stejně jako v uplynulých letech nesplnil mnoho dalších svých slibů), a na jeho vydání do konce roku je smluvně vázán sponzorský příspěvek za reklamu, který činí třetinu nákladů, tedy značnou částku. Zásluhou zbylých členů vedení a tvůrců, kteří se jednotně za věc postaví, nakonec číslo vyjde bez Delfínových příspěvků...
Stejně tak v posledních letech nesplnil předseda mnoho dalších svých slibů - a spolehlivost, to je jeden z nejdůležitějších atributu ve vztahu k lidem, kteří od nás něco očekávají, se kterými něco vytváříme. Nestačí jen dokázat vymyšlet hromady nápadů a čekat, že je budou nadšeně realizovat jiní. A tak nový rok nezačne šťastně, po tahanicích o majetek dojde k rozkolu a brzy i vzdálení některých lidí, jakož i nucenému opuštění kluboven.
V této atmosféře naopak Divoši fungují vcelku pohodově (až na problémy s nedostatkem členstva a drobné hádky, které v konečném důsledku zapříčiní či urychlí odchody dalších členů, takže postupně dojde v krátkém čase k další značné obměně, tentokrát ovšem pozitivní - generace, která příchází, bude pevná a vydrží pohromadě několik let a bude se občas scházet i dlouho po ukončení aktivní činnosti). Uskuteční se Vánoční nadílka, Povánoční a Silvestrovské Buffalo, všechny akce s řadou zvyklostí a tradičních her (Putování po tábořištích, stolní mohykánská Stínadla atd.)