Dva Divoši

Historie 1996-1997

Na následujících stránkách se dočtete o počátcích klubu Dvou Divochů, souvislostech vzniku, navazujících přátelství a podstatných událostech z celého období existence klubu. Jestřábův výčet je poměrně obsáhlý, rozdělený do jednotlivých článků zhruba po dvou letech. V plánu je vytvořit ještě velice stručný článek o historii, který pojme jen nejdůležitější události v klubu od jeho počátků až do současnosti. Ale to až bude čas a najde se nějaký ochotný muž, který stručný a výstižný článek zpracuje.

1996
Začátkem roku proběhne sáňkovačka na Mont Medlanu (jako kdysi s oddílem), pátračky ve Velkém Špalíčku, opět v Divadle Jiřího Grossmana na besedě u Šimka proběhne křest kazety, na níž se podíleli i divoši, Návraty Rychlých šípů. (První křest kazety u Šimka v Praze, jelikož byl ve všední den, jel na něj z Divochů jen ve škole omluvený zasloužilý Milan, byl kdy? - přesunout! - březen 1995!!! pozn. od Milana) Tentokrát je tu Divochů více než minule.
Uskuteční se výpravy na Libochůvku a Loučku (Trenkárnu), kde dva Divoši plní úkol do dlouhodobky - rozdělání ohně na sněhu. Kmenovou sestavu klubu doplňuje další trojice nováčků, ale účast na výpravách a akcích je slabá, platí to i pro Oslavku - Klondike...
Poprvé se tohoto jara uskuteční Uličky – velké celodenní zápolení družin (představují ulice) v šesti soutěžích a hrách na motivy ze Stínadel. Nejprve je to přinášení nápisů v ulicích v paměti do redakcí Tam-tamu a Věstníku, znalosti o Janu Tleskačovi jsou prověřeny po setkání s kostelníkem u sv. Jakuba, odpoledne proběhne nejdelší úsek - strastiplná cesta za rezavými klíči na starobylých domovních vratech po městě, s nimi pak ke vzkazu vonta Vrány za železnými dvířky temné místnůstky a podle něj pak hledání pětibokého kamene s první Vontskou kronikou, jejiž získání je nejvýše hodnoceno. V předvečer se uskuteční bitva mezi ulicemi o vlajky a putování zšeřelými ulicemi s chráněním své svíce při cestě za Modrým světlem k uvězněnému Bublinovi, večer pak ožije tajemný přízrak Široka i s legendárním hlavolamem a bude stíhán uličkami. Získání pravého ježka v kleci a nebo aspoň dostižení přízraku se získáním symbolické repliky jen několika skupinami může ještě na poslední chvíli pěkně zamíchat pořadím uspěšnosti ulic, proto takřka do konce není nic rozhodnuto.
Tři nejúspěšnější ulice pak mohou své náčelníky vystat do volby o vládce brněnských Stínadel na další období. Ti svedou závěrečný souboj o trofej Velkého Uličníka (v deseti soutěžích a disciplínách v pozdních večerních hodinách v klubovně). V první Uličkách vítězí Divoši, velkým Uličníkem se po boji stává jejich šéf Milan, který soutěžil pod heslem: "Maturita počká, hlavní je vítězství v Uličkách!".
Na jaře se konají hry na stínadelské motivy i v jiných městech (Olomouc, Třebíč), Divoši jdou do Země skal, na Buffalu je obnovena šprtecová liga (po úvodním turnaji se hrají vyzývačky, ten kdo je v tabulce více vzadu získává více bodů - min.3, když vyhraje 2 ze 3 tříminutových utkání, lepší získá při výhře jen bod) liga jede každý týden vždy půl roku v chladnějších měsících).
Uskuteční se příšerná cvičná plavba po Bobravě (jediná malá peřejka na závěr však přivede Sapu k celoživotnímu nadšení pro vodáctví), následuje další plavba, tentokráte po Bobrůvce z mlejna Vládíkovic rodiny poblíž Nového města na Moravě, jde však pomaleji, než jsme čekali, i když není úplné sucho, je to přece jen potok - tak úzký, že se Orlík na nejkratším Roltovi zapichuje špicemi do obou protilehlých břehů). Doplujeme jen do Bobrové, kde u jednoho staršího člena Sdružení necháme lodě na příští pokus, který dopadne ještě hůř. Vody ještě míň (hodinu jedem, či spíš jdem kilometr vesnicí Bobrovou) a nedojedem ani tam, kde se mění jméno říčky v Loučku, k Šikláku - westernovému městečku a vracíme lodě zpět do Bobrové, kde budou ležet 4 roky na půdě! Večer někteří méně unavení zmáknou úspěšný přepad tábora na Pikárci.
Divošskou dlouhodobku toho roku rozvijí mladý Orlík dle svých zájmů o fantasy hry na motivy Pána prstenu, vyvrcholení je na deštivém táboře nad vodopády Doubravy - s vyhnáním z rezervace, krátkými povodněmi, se vzedmutou hladinou a vodopády ve skalní soutěsce, s kynutými borůvkovými knedlíky a seznámení s dobrými lidmi z vodárny u Bílku - za nimiž budeme léta jezdit i s dalšími generacemi). Na deštivém táboře dlouhodobá celoroční hra vyvrcholí, ovšem poté, co některé slabší povahy tábor v začátku z různých příčin opustily (jen 2 vytrvalci absolvovali plný počet dní).
Bobří stopa se snaží na Pikárci na jediném hlavním táboře (po zájemcáku, který byl i stavěčkou) dostát charakteru a chrabrosti rytíře při vyvrcholení celoroční hry Příběhy mladého Jiříka Zoubka z Bobrové (bylo použito jméno z historie, jehož výběr byl inspirovan i jménem Divocha s kořeny z tohoto kraje, krom něj v našem příběhu ožívají i další skutečné postavy, např. Zdislava z Lemberka, narozená v nedalekém Křižanově). Na táboře se jednoho dne před budíčkem objevují i zbrojnoši z Pardovy skupiny historického šermu Manus Armata, přepadají s řinčením zbraní a ešusů náš spící tábor týpek a odnášejí korouhve družin a některé naše dívky z řad vedení, aby je družiny při závěrečném putování na jejich hrádcích pak při závěrečné cestě vykoupili svou dovedností, umem a znalostmi, ke konci vydobyli zpět své korouhve a pod svými vlajkami s erby kráčeli a posléze dorazili ke svému cíli, k poslednímu hledanému lapkovu temnému hradu, kde pomohli hrdinnému Jiříkovi v souboji s Černým rytířem (jediným stínem cesty, vedené opět údolím Loučky jako loni, ale tentokrát především po hradních zříceninách, je to, že vzhledem k pomalosti postupu některých družin přišlo zhoršení počasí a rytíři, odhodlaně setrvávajíce na svých stanovištích do odvolání, nám při dlouhém čekání na dešti poněkud více zrezivěli - měli pak doma hodně práce s cíděním svých plechových zbrojí a brnění). Jako cenu získávají členové vítězných družin (starobylou metodou odlitou) kovovou šipku, zhotovenou opět Hurvajzem.
Po táboře některých lidí z naší buffalácké staré party s jejich dětmi, bouračce tábora a indiánském dotáboření opět očistná Amerika, poprvé s důkladným průzkumem s Milanem a kámoši z BS, (bederky, plazivky a bahno, objevení kolejí? - ano, pozn. Milana) se Sapou a Orlíkem natáčíme barevný film, který už ale nikdo nevyvolá (stará technika je rušena a nová je pro nás ještě dost drahá).
Po prázdninách, Rudice a Ochozská jeskyně, Sloupská jeskyně a Holštejn, Pohár Savelly a Osmičky, Maštale, Ďolík (výročí klubů za účasti některých lidí z Ontária, Mohykánů, Divochů a Hochů lesní moudrosti), ke konci roku proběhne krmení zvěře (a v zimě ještě několikrát) - přinášení potravy do divošského krmelce ve Ztraceném údolí v oboře (kde do jezírka vypouštíme několik let také malého vánočního kapříka na svobodu). Uskuteční se též ještě setkání Sdružení a výprava ke Krkaté bábě (skalka náhodně nalezená v mapě). Silvestr proběhne v Ďolíku za účasti Divochů a Hochů lesní moudrosti a dalších bobřostopáků...
Patron klubu dostal v r. 1995 i čestné členství, snad aby nemusel na stará kolena plnit nováčkovskou zkoušku.

1997
Začátkem roku proběhne zimní vodárna u dobrých lidí u loňského tábořiště Divochů - spíme u krbu v chajdě u této zvláštní stavby starého vodojemu pro parní lokomotivy, předělaného na třípatrový obytný dům. Navštěvujem vodopády s ledopády - úplně jiný kraj než v létě, jak někde na Aljašce. Pak se vydáváme po neznámých stopách zmizelé úzkokolejky do známých míst na říčce Haldě mezi Níhovem a Říkoninem (a dále po Libochůvce od Kutin kolem starého tábořiště Bobří stopy, přes Chytálky a Loučky až do Tišnova). Byla zde postavena v době války, aby dopravovala části německých letadel, vyráběných v tunelech dosud bez kolejí, na pozdější smontování. Začínala v Údolí velkých totemů, kde jsme kdysi tábořili se skautskou družinou (a dlouho potom hledaném), kde končila i závěrečka druhého ročníků táborů s Bobří stopou (nad údolím je zářez do skály, kterým se po vysokém dřevěném mostě přívážely součástky k tunelu, potom výrobené celky spouštěli skluzem k nákladišti tratě o rozchodu 600 mm - betonová nádrž bývala zásobárnou vody pro parní lokomotivu). Zbytky mostků, náspů, zaváté stopy smutných příběhu totálně nasazených nevolníků...
Jede se do Prahy na výstavu k výročí devadesátin Jaroslava Foglara (zde byl neznámými pachateli z vitriny ukraden ježek v kleci a Jestřábův deník z dětství asi měsíc po naší návštěvě - nechápali jsme, jak to mohl někdo udělat (nespojili jsme to s Lanweilovým modelem staré Prahy?). Poprvé se hraje o fotbalový dřevěný pohár Divochů, tzv "divoký" (z dílny Milana, se znakem a doplněný Jestřábovým tradičním míčkem).
Dorůstá nová generace nejen Bobří stopy, ale i Divochů. Ti mají tohoto roku tábor na Sázavě nedaleko tábořiště libereckých zapletalovců z r. 1972?, pod zprovozněným zbylým úsekem Staré štreky nedaleko Žluté skály a jsou zde ještě obě generace klubu - tzv. trpný i činný rod - rekordních 10 lidí na táboře. Táboří se na vlhké louce ve dvou týpích, které budou při velkých povodních tohoto roku málem vyplaveny (na rozdíl od sousedních dvou táborů, které to potká skutečně, a ještě nám jako praví skauti chtějí pomáhat) První dny se staví stany, vyrábí rámy na indiánské postele, které si většina zhotovila už předtím na Buffalu (využívá se padlý smrk velikán jako přírodní lávka přes zatím mělkou říčku), sjíždí po první bouřce ve dvou skupinách Sázavka ze Žďáru na člunech, hraje lakros, ale pak se nestihne už pořádně rozjet, natož dokončit, Étienova dlouhodobá hra Čanku wičaša - Cesta mužů, po několika prvních hrách venku se už odehraje jen pár her v děsných deštích uvnitř u kouřících ohňů, dochází k nemocem, krizím, odjezdům, takže tábor získá přídomek Propadák a je přerušen o 4 dny dříve, ale k dotáboření nedojde, tak si na bourání poslední dvojice vytrvalců - vedoucí a patron - ještě podruhé sjedou tak akorát naplněnou Sázavku.
Těsnì před začátkem dešťù se na jejich březích, ovšem desítky kilometrù po proudu, ještì uskutečnilo poslední setkání s Jaroslavem Foglarem ve Sluneèní zátoce, kde byl k jeho devadesátinám odhalen kamenný památník táboøení jeho oddílu (který byl mnohým dalším velkým vzorem).
Po opadnutí nejvyšší povodňové vlny, která zasáhne celou Moravu, stihneme ještě husarský kousek, sjet si na dvou člunech naš oblíbený potůček Haldu, která není v žádné vodácké kilometráži. Začátek cesty je drsně suprový, jezdíme po loukách, skaliskách, ale k sjezdu dalších říček Nedvědičky a Loučky už nedojde, neb se po vplutí do Libochůvky za první zatáčkou namotá již částěčně propíchlý člun, na který přesedl Jestřáb (který opustil vystrašený Etien včas jako potápějící se loď a šel dál po břehu, čímž se pro jediného pádlaře zadáka gumový člun pro dva stal směrově vpodstatě takřka neovladatelným), na jeden z mnoha vývratů, které byly po nedávných povodních na všech řekách. Přijdem o pumpu, vestu a pádlo?, které si velká voda - mocná příroda vezme jako daň s varovaním - už dost pokoušení osudu a hazardu se životem - a tak táhnem lodě na vlak.
Mládí má sklon k lehkomyslnosti, dnes už víme, že je správné nepřeceňovat svoje síly a nepodceňovat moc přírody. A ještě víc, když jde o zdraví a životy druhých. Stejně jako v létě na vodě, tak i třeba v horách na sněhu...
Bobří stopa jde v tomto roce v celoroční soutěži Po stopách dobrodruhů, na táboře konkrétně pak podle zážitků s domorodci i pralesem Stezkou Alberto Vojtěcha Friče (první - ti starší táborníci - vyrážejí, po několika dnech stavby tábora v deštích a přespávání ve škole, na dvoudenní závěrečnou cestu, kde si užijí jihoamerického počasí dosytosti - bouře, komárů, vlhka bažin, kopřivové džungle, do nám starším dobře známého údolí Oslavky v oblasti legendárního Ontária. Na motivy filmu Akce Bororo zde hledají všelék z listu tajemného stromu, a jako náš známý cestovatel mapují území divokých kmenů, hledají indiána Červíčka na převezení do Evropy a v neoposlední řadě odhalují tajemství příběhu záhadného zmizení cestovatele Ibarretty. Ke konci prázdnin proběhne opět i inidánské dotáboření, druhý podrobný průzkum zejména Malé Ameriky (s dokumentací a za pomoci nové podrobné jeskyňářské mapy s Etienem a Milanem...
Toho roku se uskuteční ještě také podzimní výprava na Hotel Ozon, Holštejn k propadání, s Mílou prolézáním několika různých jeskyní a Dušičkový Ďolík. Miloš Zapletal, náš vzor a tvůrce velkých her, přijde v době konání semináře Sdružení o prevenci dětské kriminality i do divošské klubovny, kde je vyfocen spolu s Galénem a Divochy nejnovější početně vydatné generace (během krátké doby přišlo 6 nováčků, z toho čtyři měli dříve svůj vlastní klub), zvané později Mladí Divoši či "činný rod". (Netušíme, že o pár let později Miloše Zapletala i Náčelníka Mílu Nevrlýho navštívíme dokonce u nich doma v Liberci při naší cestě k Soví jeskyni po sestoupení z tradičně deštivých Jizerek...)

Kam dál: 1992-1993 | 1994-1995 | 1996-1997 | 1998-1999 | 2000-2001 | 2002-2003 | 2004-2005 | 2006-2007 | 2008-2010 | 2011-2013 | 2014-2016