Dva Divoši

Nováčkovskou stezkou jsme nazývali malý sešit, kde byly zapsány téměř všechny věci týkající se činnosti našeho klubu - od bodování, nováčkovské zkoušky až po nejrůznější tradice a zvyklosti. S některými vybranými nápady, které mohou být i v této době inspirací pro děvčata a chlapce v mnoha jiných čtenářských klubech, vás můžeme v této rubrice seznámit.

Savella je název jednoho spřáteleného brněnského tábornického oddílu, který od počátku devadesátých let pořádal svůj turnaj v malé kopané na přírodním hřišti pod Loosovou ulicí na Lesné. Asi čtyřikrát se tohoto turnaje zúčastnil i klub Dvou Divochů, ale nikdy zde výraznou výsledkovou stopu nezanechal a tak jsme ani neměli k dispozici podrobnější statistiky těchto sportovních klání. Nakonec vypomohl José, jehož resumé naleznete níže v článku. Zajímavým pravidlem tohoto turnaje byla skutečnost, že na hřiště k zápasu mohl nastoupit jakýkoliv počet hráčů, ovšem součet jejich věku nesměl přesáhnout číslo 120. V tomto směru jsme byli vždy s účastí Jestřába velmi hendikepováni:) K nahlédnutí nabízím dobové zápisy z divošských kronik.

Na jaře roku 1994 jsme byli rázně srozuměni s drtivou skutečností - stěhujeme se z altánku! V té době bylo už totiž definitivně rozhodnuto v boxerském matchi, kde i přes přesilu team Sharp, Jestřáb a spol. proti Delfínovým nárokům na klubovnu Sdružení a naší neměl žádnou šanci. Už nevím, zdali jsme se sami pokoušeli hledat novou klubovnu či ne, ale jistou pravdou jest, že jsme měli obrovské štěstí, že spolu s klubovnou sdruženářskou nám byla poskytnuta i vedlejší místnost na Kopečné orientační číslo 31 na Starém Brně. Nepřišli jsme, jak by si mnozí dnešní chytráci, gambusíni a jim podobné obyvatelstvo přístavních čtvrtí, kde ve vzduchu "je vždy cosi těžkého, co štve a drtí", jen tak k hotovému. To nikoliv!

Jak patrně známo, klub Dvou Divochů vznikl koncem března roku 1993 a až do poloviny května jsme se scházeli různě po bytech členů, na Buffale nebo také v klubovně Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Až po několika týdnech jsme se začali zajímat o starý opuštěný altán v rohu zahrady na dvoře Jiráskovy ulice číslo 10. Ano, na tom dvoře, kde také stála klubovna Sdružení. Altánek patřil tehdejšímu předsedovi Sdružení Karlu Janskému, Delfínovi, a ten nám ho přiklepl ke dvanáctému květnu 1993. Byly to celkem hezké doby, tehdy ještě s Tomášem Kafernou, kdy jsme začínali zvelebovat naši malou klubovničku. Když jsem totiž poprvé s Tomem starý zahradní altán navštívil - prodírali jsme se k němu skrz různé traviny, keře i lavičku přes půlku zarostlé zahrady - nacházel se v katastrofálním stavu. Stěny poloshnilé, střecha děravá, podlaha žádná, okna vybitá, sem tam na nich nějaký ten plech, no hrůza! Jak lituji, že nemáme z prvních návštěv toho starého nepoužívaného altánu vůbec žádnou fotku! Na zvelebování naší nové klubovničky jsme začali hned pracovat a bohužel jsme se s Tomem od ostatních tehdejších členů nějaké příliš velké pomoci nedočkali - a vy, kdož jste mohli někdy altánek později vidět či navštívit, teď víte, že to byla převážně práce Toma a mě, a pravda, podíl na práci tu měl i Jestřáb jako takový starší patron klubu. Vesele jsme si v altánku "U dvou šišek" žili a po půl roce jsme si sem dokonce troufli zavést naše skvělá divošská kamna a bylo to i v zimě, když se zatopilo, prostě fajn.

Od založení klubu číslujeme všechny naše bodované podniky. Od dubna roku 1994 dostávaly své pořadové číslo i podniky dobrovolné, pracovní schůzky při vyklízení sklepů na Kopečné ulici a při úpravách klubovny. Číselná řada podniků pak rychle stoupala a není divu, že spousta nepodstatných - ovšem i významnějších akcí klubu zůstala v kronikách nezapsána. Snadno se pak v číslování podniků udála chyba: první hned mezi úvodní a druhou kronikou, kdy poslední prázdninová schůzka byla osmadvacátým podnikem od počátku klubaření a v nové kronice dostala číslo 28 i zahajovačka. Spousta chyb se pak nasekala zejména v patnácté kronice. To bylo zpočátku údobí vysokého počtu členů, kdy se klub rozdělil na dvě sekce, činný a trpný rod, kronika zůstala společná. Střídání ve psaní kroniky a velký počet rozdílných podniků přinesl první větší nepřesnosti, které pak k "dokonalosti" dovršila následná generace mladších členů od podzimu roku 1997 do jara 1998, tam je úplný zmatek v číslech. Domnívám se ovšem, že přesná statistika není zase tak důležitá, jako zážitky a příjemně strávené chvíle našeho dětství či mládí, které nám jednotlivé podniky klubu přinesly.

Za necelých dvacet let existence a fungování klubu od nejstarších generací po nejmladší členy uskutečnili Dva Divoši na tisíc podniků. V následující tabulce se pokusím o jejich stručný výpis, doplněný posléze i o akce dobrovolné a nepovinné, datem konání a účastníky podniku. Vše bude podmíněno pouze časovou rezervou pro tuto vyčerpávající statistiku a zejména, zda se mi dostanou do rukou všechny potřebné podklady, zejména kroniky z let, kdy jsem už v klubu aktivně nepůsobil.

Hřiště v jundrovské oboře pod vrškem Holedná bývalo dějištěm tradičních fotbalových turnajů O pohár Osmičky a stále je oblíbeným hřištěm pro sportovní klání O Divoký pohár a pohár Bobří stopy. Na pískové hřiště se všichni hráči, zaujatí fanoušci i prostí diváci mohou dostat několika způsoby. Plnohodnotný sportovní výkon podá ten, který zvolí cestu z Jundrova vzhůru Nálepkovou ulicí, v závěru vlevo prudce asfaltovou silničkou k jundrovské hájence, projít brankou oplocením obory a za ní po lesní asfaltované cestě doprava. Cesta se klikatí vzhůru několik set metrů, na rozcestí s travnatým pásem plynovodu se dáte doprava a přijdete k hřišti. Kdo se v prostředí jundrovské obory více vyzná, může zvolit zkratku a zcela vynechat cestu po plynovodu.

Jestli si myslíte, že teď uslyšíte nějaký věci o škole a přírodních vědách, tak to jste pěkně vedle. Teď totiž bude řeč o jedné z nejhorších věcí, které jsme kdy museli podstoupit. To už nebylo jen takové přenášení věcí, jako když ještě kdysi dávno nahoře na Jiráskově třídě "přivezli zboží" a my pod Jestřábovým vedením "zachraňovali" různé užitečné krámy z domácností. Tohle byla drasťárna největšího kalibru - a to vyklízení šestnácti sklepů v domech Kopečné 31. Skutečně, už bych tohle nikdy nechtěl dělat a nikomu to ani nepřeji, ale my za to tenkrát dostali klubovnu, ve které dneska sídlíme. Jarní práce roku 1994 pak pokračovaly na podzim - a já, tenkrát už jen s Aldou a Jestřábem a za občasné pomoci Vládi, jsme opět pokračovali v té hnusné práci, kdy jsme vyklízeli další námi na jaře zaházené sklepy... A tehdy se stala jedna zajímavá příhoda, kterou si teď můžete vyslechnout...

Za příznivého počasí se fotbaloví nadšenci z okolí Bobří stopy scházejí třetí květnovou sobotu na netradičním hřišti v Adamově na Ptačině. Hřiště zažívá v rámci fotbalových setkání Bobří stopy svou premiéru. Svými parametry připomíná sportovní arénu v jundrovské oboře na Holedné, pískový povrch, délka hřiště i velikost branek. Dokonce i stoupání ke hřišti od železniční zastávky Adamov mi silně připomíná výstup na Holednou z Jundrova! Hřiště bylo po celonočním dešti dobře připraveno, akorát tak, aby se neprášilo!

Dva Divoši, jako již téměř tradičně, nesloží svůj tým, a tak se já, coby jediný brněnský účastník musím přidružit ke staré adamovské gardě okolo Ďábla, Čápa a Stopaře. Účinkovat budeme pod názvem Uhořelá štěňátka. Rolf tentokrát přivezl kompletní vyškovské družstvo v plné síle, Pardálí stopa se schází v obvyklé konstelaci a Migg navíc přizval nový tým, rovněž z Adamova, který se představil pod jménem Bílá elita.

Od založení klubu číslujeme všechny naše bodované podniky. Od dubna roku 1994 dostávaly své pořadové číslo i podniky dobrovolné, pracovní schůzky při vyklízení sklepů na Kopečné ulici a při úpravách klubovny. Číselná řada podniků pak rychle stoupala a není divu, že spousta nepodstatných - ovšem i významnějších akcí klubu zůstala v kronikách nezapsána. Snadno se pak v číslování podniků udála chyba: první hned mezi úvodní a druhou kronikou, kdy poslední prázdninová schůzka byla osmadvacátým podnikem od počátku klubaření a v nové kronice dostala číslo 28 i zahajovačka. Spousta chyb se pak nasekala zejména v patnácté kronice. To bylo zpočátku údobí vysokého počtu členů, kdy se klub rozdělil na dvě sekce, činný a trpný rod, kronika zůstala společná. Střídání ve psaní kroniky a velký počet rozdílných podniků přinesl první větší nepřesnosti, které pak k "dokonalosti" dovršila následná generace mladších členů od podzimu roku 1997 do jara 1998, tam je úplný zmatek v číslech. Domnívám se ovšem, že přesná statistika není zase tak důležitá, jako zážitky a příjemně strávené chvíle našeho dětství či mládí, které nám jednotlivé podniky klubu přinesly.

Za necelých dvacet let existence a fungování klubu od nejstarších generací po nejmladší členy uskutečnili Dva Divoši na tisíc podniků. V následující tabulce se pokusím o jejich stručný výpis, doplněný posléze i o akce dobrovolné a nepovinné, datem konání a účastníky podniku. Vše bude podmíněno pouze časovou rezervou pro tuto vyčerpávající statistiku a zejména, zda se mi dostanou do rukou všechny potřebné podklady, zejména kroniky z let, kdy jsem už v klubu aktivně nepůsobil.