Biologický kabinet
Jestli si myslíte, že teď uslyšíte nějaký věci o škole a přírodních vědách, tak to jste pěkně vedle. Teď totiž bude řeč o jedné z nejhorších věcí, které jsme kdy museli podstoupit. To už nebylo jen takové přenášení věcí, jako když ještě kdysi dávno nahoře na Jiráskově třídě "přivezli zboží" a my pod Jestřábovým vedením "zachraňovali" různé užitečné krámy z domácností. Tohle byla drasťárna největšího kalibru - a to vyklízení šestnácti sklepů v domech Kopečné 31. Skutečně, už bych tohle nikdy nechtěl dělat a nikomu to ani nepřeji, ale my za to tenkrát dostali klubovnu, ve které dneska sídlíme. Jarní práce roku 1994 pak pokračovaly na podzim - a já, tenkrát už jen s Aldou a Jestřábem a za občasné pomoci Vládi, jsme opět pokračovali v té hnusné práci, kdy jsme vyklízeli další námi na jaře zaházené sklepy... A tehdy se stala jedna zajímavá příhoda, kterou si teď můžete vyslechnout...
Je konec října, všechno listí je už spadané a do nebe se tyčí jen opuštěné a holé větve a kmeny stromů. Do města již "fouká vítr ze strnišť" dlouhou dobu a do ulic přichází přítmí večera v brzkém čase o páté hodině odpolední i dříve. A to byla doba, kdy jsme přicházeli do klubovny na Kopečné ulici ne proto, abychom si hráli, ale abychom tvrdě makali v tradičních mimoschůzkovních časech v pondělí a o čtvrtcích. A zrovna i dnes tak vyhazujeme do sklepní uličky plno harampádí a nejrůznější věci, nastřádané zde hlavně během jara. Slabá žárovka jen spoře osvětluje sklepní prostory a tak v nejtemnějších koutech nerušeně konají svou práci krysy a myši a pavoučci na svých sítích. Ale my se mohutně povzbuzujeme ve své práci zpěvem a to hlavně songem "To ta Helpa!", kterou omíláme pořád dokola - teda jen první sloku, protože to dál pořádně neznáme. Až náš zpěv pojednou utichne, protože najdeme prázdný obrovský proutěný koš, do kterého si hned vlezu a Alda tak může spustit povyk, že se našlo bezvládné tělo Dymoura. Všechny přítomné tímto výstupem pobavíme, ale teď už znovu do práce! Na takový srandičky si ale Divoši užijí! To nikdo z nás dosud netuší, že za chvíli... No, nepředbíhejme! Tak pokračujeme v práci a přísun "zboží" se Jestřábovi do vedlejších sklepů nezastaví. Pomalu se tak jeden z dalších sklepů vyprazdňuje, postupně místnůstku opouštějí zaprášená prkna, špinavé hrnce s uhlím, různé desky a plátna a plno dalších takových věcí. Dostalo se i na rozbitá skla, která jsme museli pracně vysbírat - a za nějakou dobu se dostaneme až na podlahu - sklep byl totiž zaházen harampádím do výšky asi dvou metrů. Ták - a konečně jsme na dně, odkrývám jednu z posledních desek - a tu - fuj! Mrtvola! Tentokrát vážně - na zemi leží mrtvá kočka, dokonale vysušená jako kostrouni u Kapucínů (to znamená, že moc velká "kočka" to nebyla!) - a pracky i tělo má položené tak, že objímá ležící staré lyže. Brr... Hrůza ten pohled! Občas lze ve sklepech a hlavně na dvoře potkat nějakou kočku, ale tahle se chtěla zřejmě nějak protáhnout pod hromadou harampádí za nějakou myší - snad - ale něco se za ní uvolnilo a ona tam zůstala pohřbená zaživa. Fuj!
Od toho dne tomu osudnému sklepu neřeknu jinak než biologický kabinet a kočku Lyžařku, jak jsme jí pak začali říkat, jsme pak zájemcům ukazovali až do léta roku 1995, než byla po devíti - desíti měsících odstraněna. Dnes už je ten sklep prázdný.
Kam dál: O Divoších | Duch Země skal | Dinoland | Biologický kabinet | Buráky
Autor článku: Milan (podzim 1995)
Vložil: Milan (19.1.2013)
Náhledy fotografií ze složky O Divoších
