Alvarez ve stopách Corteze
|
"... i zadupali koně divocí po trávě nad hrobem mým a zaržáli píseň života a svobody a ze spánku věčného mne tak probudili.
A vstal jsem užaslý nad světem novým, vzduch silný a plný vůně lesa, vod a trav do sebe jsem vdýchl a podíval se tam, kam jsem s kamene obětního před několika stoletími bez hlavy spadl.
Mrtvý a v prach obrácený ležel tam kněz Tuehezel se svými pochopy, kteří mne usmrtili, býlí jim z očních důlků rostlo a kořeny proplétaly jejich kostry a v puklých lebkách jim vítr harašil.
A nebe hořelo požárem západu jak tehdy každý večer v těch slavných dobách a voda zpívala jako dříve a já byl zase silný a mladý a krev tepala ve mně píseň životů odvěkých...
Pojďte se mnou, vy noví mladí odvážlivci, plachty svých lodic napněte a meče připravte k boji. Povedu vás cestou běd nesmírných, na jejímž konci buď smrt anebo sláva převeliká na vás čeká."
|
Při příležitosti ukončení předehry Alvareze, naší dlouhodobé hry, by se slušelo několika slovy zhodnotit její průběh. Snad by to měl udělat Alda, ale jelikož se momentálně nachází na chatě, ujímám se tohoto nelehkého úkolu já. Ostatně, pohled jinýma očima než ředitele hry zřejmě k zahození také není.
Alvareze jsme zahájili zápisem v GlenYanu, který udělal dostatečnou reklamu této hře. První lístky pak byly rozdány dne pátého března na výpravě do Země skal. Druhé bylo možno získat za brzký příchod na sraz dvanáctého března na klubovní sobotě. A pak už to šlo ráz na ráz. Týden co týden jsme byli svědky urputných bojů o lístečky, které vlastnoručně maloval Aleš. Někdy se stávalo, že když někdo lístek nevybojoval, byl z toho votrávenej a zoufalej. Svůj smutek si mohl vylepšit, pokud si alvarezovskej lístek obkreslil podle vypůjčeného vzoru, když jich Alda nakreslil více, ale jak jsem pozoroval jednoho gambusína, nezacházel s nimi zrovna moc šetrně. Na námitky, proč je tak ničí, jen odpověděl: "No a co, stejně je pak Aleš vyhodí!" Upřímně řečeno, potom už by to ani nevadilo.
Je dobré, že lísteček - ať už jeden či více - získali všichni hošani, kteří se hry účastnili. Dlouho jsem se držel já, coby majitel všech propagačních kartónků, které vyšly. Den, kdy jsem měl utřít nosánek, však přeci jen přišel.
A tím se dostávám ke zjevu, který byl občas také k vidění. Docházelo k situacím, kdy gambusín pod nějakou záminkou, když se už vědělo, že na něj lístek nezbude, žádal zopakování vlastního závodu. Aleš se svou dobrou povahou tomuto gambusínovi nový pokus povolil. Jenže tím nevědomky poškodil a ublížil jinému, na kterého se pak Alvarez již díky lepšímu výkonu "škemravce" nedostal. Povolení opakování závodu je hezký kamarádský čin, ale tím pádem poškození druhého - byť neúmyslně - větší prohřešek, kterého je se třeba vyvarovat.
K nejoblíbenějším úsekům patřily závody tělesného typu. "Duševní Alvarezové" - až na posledního básnického - si velkou oblibu nezískali. Zejména otázky z Foglaringu byly více než pochybné, jak se tuhle vyjádřil Kryštůfek.
K rozdílně kvalitě lístečků se nehodí snad ani nic poznamenávat. Občas sice měl někdo problémy rozeznat motiv obrázku, ale kvalita časem stoupala a zejména ty barevné, poslední, patřily k nejzdařilejším. Bylo vidět, že si s nimi dal Alda práci.
Celkově shrnuto: Alvarez, byť s některými problémy, které vznikaly nezkušeností s podobnými velkými hrami, se stal pravidelným příspěvkem do divošského programu a všichni se již těšíme na perné táborové úseky. Alešovi za to patří velký dík.
Autor článku: Milan (zapsáno do kroniky v létě 1994)
Po více než osmi letech od vypuštění na světlo boží prvních lístečků z dlouhodobky Alvarez se mi dostává té cti, bych jako organizátor této hry, jenž je jen pro "statečné a silné", zhodnotil její průběh a doplnil jej vlastními prožitky a zážitky.
O několik stran dříve si pozorný čtenář všeho divošského mohl od Milana, nestranného a nad věcí, přečíst vlastní hodnocení předtáborové části této hry. Musím konstatovat, že měl v lecčems pravdu, zejména co se týče regulérnosti získávání lístků. Často jsem zřejmě pochybil, musím se přiznat, i s motivem získat lístek, aby mi žádný nechyběl, a tak snad proto byl jeden k mání za foglarovské otázky (nepředstavitelné v původní podobě hry od Jaroslava Foglara!!!) či za básničku! Dnes bych takové, jen někoho zvýhodňující úseky zcela vypustil a kdybych chtěl trochu zaexperimentovat a navrhnul bych jiný, než "foglarovský" úsek, dal bych třeba lístek za předvedení první pomoci, dání zlomené nohy kamaráda do dlahy. Tak by měli možnost získat lístek i takoví trochu neohrabaní a pomalí gambusíni, jakými byli tehdy Alda (no, to jsem vlastně dodnes) či Stegi a Orlík, dnes štíhlí, rychlí kluci.
A jak bych zhodnotil dění alvarezovské na táboře? Za prvé bylo poznamenáno mou naprostou nepřipraveností po stránce technické vybavenosti - chyběla škatule plechová s několika kamínky, peníze, průkazní látka na barvení rouch a podobně. Jestřábe, díky za pomoc!
Za druhé, myslím si, že tentokrát se naštěstí nestalo, že by nějaký úsek hry získala nějaká hlídka (jež byly tři ve složení Milan - Orlík, Vláďa - Kryštůfek a Stegi - Alda) neoprávněně, neboť všechny prověřovaly rychlost, pohotovost a hlavně šikovnost hlídek.
Jen když si vzpomenu na mou nešikovnost při lovení peníze průkazního zpod můstku, kdy jsme (především díky mé neobratnosti a nedostatku nápadů) ho se Stegim nemohli vylovit, ještě teď se Stegimu divím, že to se mnou mohl vydržet.
Nebo mé trapné přešlapování a bezradnost na vcelku jednoduchém úseku, kdy jsme měli prokázat lidem z blízké vesnice nějaký dobrý skutek: nařezat a naštípat dřevo, pomoci se zahradou a podobně, ještě teď bych si nafackoval. Stegi mne sice za celou dobu k tomu poskytnutou neřekl jediného křivého slova, ale ještě teď vidím, jak na mne spoléhal a jak jsem ho zřejmě hrozně zklamal.
Tento můj skutek, možná omluvitelný mou ostýchavostí, avšak zřejmě neomluvitelný, se nedá ničím vyvrátit a nedává zrovna dobrou vizitku mé osobě, navíc za situace, kdy jsem byl organizátorem celé hry a měl jsem jít příkladem!
Úseky Alvareze byly na táboře vyhlašovýny každý den a doufám, že se na ně gambusínstvo těšilo tak jako já, neboť většina z nich byla do ďolíkovského okolí zasazena a domyšlena Jestřábem a tak i pro mne byla častým překvapením.
A na závěr: Alvarez byl Jaroslavem Foglarem vymyšlen na jaře roku 1942, lístků předehry bylo sedmnáct (stejně jako v našem podání) a na táboře bylo celkem osmnáct úseků hry. Některé úseky, jak už jsem poznamenal, byly pozměněny, jelikož byly závislé na okolním prostředí, jenž nebylo tolik pestré (vodopády, železniční trať a podobně) jako v případě páně Foglarova. přesto však myslím, že celá hra se na táboře - premiéře povedla, byť s chybičkami a že dodnes na ni snad tehdejší účastníci vzpomínají a to snad v dobrém. Vždyť zcela prověřila jejich schopnosti, tak jak si to vyžaduje konkurz na výpravu lidiček jdoucích po stopách Alvarezových, jenž musí být... "stateční a silní"!!!
Autor článku: Alda (zapsáno do kroniky 29.1.2003)
Vložil: Milan (6.1.2013)
Náhledy fotografií ze složky Rok 1994: Alvarez ve stopách Corteze