Dva Divoši

Vejlet to byl parádní, i vzhledem k panujícím mrazům a sněhové nadílce na Žďárských vrších. Původně se hlásilo více Divochů, ale nakonec odjeli jenom Milan a Alda. Vláďa měl rodinné akce, Etien nemohl. Honza Barborka uvažoval, že by se zastavil cestou na chatu, co mají někde u Buchtova kopce, ale silné mrazy Barborkovic rodinku odradily... Druhou noc teplota zůstala někde na půl cesty mezi dvacítkou a třicítkou pod nulou.

Pro šestnáctý ročník divošského fotbalového turnaje byl zvolen trochu netradiční termín, první listopadová sobota. Obavy z chladného počasí se sice víceméně naplnily, ale nepršelo, nesněžilo. Přihlášeny byly jistojistě tři týmy a z několika přebývajících plejerů byl ustanoven tým Divochů. Tradičním dvěma Divochům, tentokrát dorazil Milan a Vláďa, vypomoci tedy musela dvojice Vyškováků a stejný počet dětí z Chvalčova. Vlastní turnaj měl dobrou úroveň a ani už nepřekvapuje, že zvítězil tým Adamova. Divošské výkony měly vzestupnou tendenci: nejprve přišla překvapivá prohra s drobotinou pod vedením Rolfa, pak zasloužená plichta s Moskytem a nakonec nečekané vítězství nad lídrem turnaje. Suma sumárum z toho vzešlo třetí místo, pouze o skóre, za druhým Moskytem.

O Divoký pohár je tradiční fotbalový turnaj, pořáda-ný klubem Dvou Divochů. Počátky turnaje sahají do jara roku 1997, kdy doplnil a posléze víceméně nahradil legendární turnaj O pohár Osmičky, který pořádal Jestřáb a lidé kolem Buffala a Sdružení přátel Jaroslava Foglara od samého počátku osmdesátých let. Divošský turnaj se odehrává zpravidla v podzimních měsících, zatímco na jaře se milovníci fotbalového míče scházejí při sportovním klání O pohár Bobří stopy. Dnes se na organizaci Divokého poháru podílí kromě Milana ze Dvou Divochů zejména Rolf z klubu Moravských Indiánů Vyškov a Sdružení přátel Jaroslava Foglara.

O pohár Bobří stopy je další z řady turnajů, který byl založen pro milovníky fotbalu kolem Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Již od počátku osmdesátých let se pravidelně na Kamenomlýnské ulici a posléze na lesním hřišti nad jundrovskou hájenkou pořádal fotbalový turnaj O pohár Osmičky, který byl posléze doplněn a nakonec nahrazen turnajem O Divoký pohár. K němu na přelomu století přibylo i fotbalové klání o krále Bobří stopy a v současné době se tak pořádají dva turnaje, které se pravidelně střídají: v jarních měsících se zpravidla hraje pohár Bobří stopy a na podzim divošský turnaj.

Klub Dvou Divochů byl založen 29. března 1993 a volně navázal na společnost Rychlých bobříků, jejichž počátky sahají do podzimních měsíců roku 1991. Dva Divochy založila čtveřice kamarádů Milana Ducháčka, Tomáše Kaferny, Honzy Barborky a Víta Urbánka, kteří klub ustanovili při Sdružení přátel Jaroslava Foglara a jeho hnutí Bobří stopou. Po výzvě Bobří stopy k registraci čtenářských klubů byla podána přihláška a klub jakožto první přihlášený získal nejnižší možné číslo 11 (první desítka byla přidělena legendárním a vesměs zaniklým uskupením jako Rychlé šípy, Osmička, klubu Zachráncům indiánské moudrosti, Mohykánům a jiným).

K nejvýznamnějším členům, kteří psali dobrodružnou historii klubu, patří: Milan Ducháček (Míla), Tomáš Kaferna, Honza Barborka, Radovan Kolbaba (Stegi), Petr Vrzal (Kentri), Vláďa Bouzek, Aleš Pavelka (Alda nebo též Generál Aldo), Petr Vašíček (Orlík), Michal Hanák (Kryštůfek Robin), David Březina (Etien), Petr Honsa (Bublina), Sanko a Altemir Šejkovi, Dušan Medek, Jakub Pekařík (Koudelka), Petr Kuběnský (Čiki), Karel Judex (Jestřáb), Michal Sotolář (Miguel), Lukáš Wisz (Krychlík) a další.

O pohár Osmičky byl nejstarší z fotbalových tur- najů, pořádaných lidmi okolo Buffala a Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Jeho tradici založil Karel Judex - Jestřáb již okolo roku 1980, první ročníky se uskutečnily na hřišti v Kamenomlýnské ulici. Po zrušení tohoto fotbalového plácku bylo posléze klání o sportovní korunu bývalého turistického od- dílu Osmičky přesunuto na lesní hřiště nad jundrov- skou hájenku. Na konci devadesátých let se k os- mičkovému poháru přidal i fotbalový turnaj O Divoký pohár, původní sportovní klání v kopačkách bylo pak zcela nahrazeno turnajem O pohár Bobří stopy. Poslední ročník fotbalového turnaje O pohár Osmičky se uskutečnil na podzim roku 1998 a zvítězil v něm tým Dvou Divochů.

Amatérské fotbalové turnaje mají u lidí kolem Buffala a Sdružení přátel Jaroslava Foglara dlouholetou tradici. Již od samého počátku osmdesátých let pořádal Karel Judex - Jestřáb a spol. legendární turnaj O pohár Osmičky, zprvu na fotbalovém plácku na Kamenomlýnské ulici mezi brněnskými Pisárkami a Žabovřeskami, kde se také pořádaly dva ročníky fotbalového turnaje O pohár ZIMu, a po zrušení tohoto hřiště na lesním pískovišti nad jundrovskou hájenkou, které bylo svědkem rovněž tří ročníků Poháru River Scout Yukon Campu. Na Lesné pak od roku 1991 pořádal známý brněnský tábornický oddíl několik ročníků turnaje v malé kopané O pohár Savelly. Osmičkové amatérské sportovní klání pak ve druhé polovině devadesátých let doplnil další turnaj O Divoký pohár, založený a pořádaný naším klubem, Dvěma Divochy. K němu záhy přibyl turnaj O pohár Bobří stopy a ten vlastně zcela nahradil původně nejstarší osmičkový pohár. Dnes se na organizaci fotbalových turnajů podílí kromě Milana ze Dvou Divochů zejména Radim Kejík - Rolf z klubu Moravských Indiánů Vyškov a Sdružení přátel Jaroslava Foglara.

Za dávných časů v začátcích a potom i v dalších měsících a letech činnosti našeho klubu se přihodilo nespočet veselých i vážných událostí, o kterých dnešní generace snad ani nemá tušení. Už před lety jsme s Alešem začali skládat střípky z divošské historie, abychom tak poskládali pestrou mozaiku příběhů a zajímavostí let uplynulých. Ve skříni a na stole se již kupí hromady žel většinou nedopsaných kronik a my se dali do díla, které by v jistém slova smyslu mělo být malou náplastí na nedopsané zápisy, aby si tak i ostatní, novější členové uvědomili, na jak bohatou a zajímavostmi nabytou historii tohoto klubu navazují. Jak se toto dílo zdařilo, můžete posoudit na našich stránkách sami.

V základní dopisovací části dlouhodobé soutěže "Po Dakotské řece" jsme patřili k nejlepším, takže jsme si, myslím, po zásluze mohli plivnout do dlaní a odjet na tábor s Bobří stopou. V prvních dnech se pak získával za body ze soutěží postup po mapě a předposlední den tábora se pak vyráželo na závěrečnou cestu. A právě v jednom z těch soutěžních dnů se při kterémsi závodu měly získávat různé plodiny dovezené na náš kontinent z Ameriky, země Indiánů. Mohli jsme si je natrhat po jednom kusu na polích, neoplocených pozemcích či volně v lese, ale jak šlo o zahradu, museli jsme se domluvit s majitelem, zda by nám svou ochotou nepomohl k lepšímu umístění v této náročné soutěži. A tak jsme se i my, naše slavná divošská družina "Dos Bosky Hombre," vyrazili do vesnice Pikárec porozhlédnout se po bramboře, kukuřici, dýni, bobech, paprice, fazoli, ananasu, melounu, slunečnici a dalších a dalších plodinách. Mně se nešlo zrovna nejlépe, to víte, byl jsem zkraje tábora trochu nemocný a měl jsem horečku. Ale cestu jsem vytrpěl, a to málem doslova...

V deseti různých disciplínách se lidé kolem Buffala pod velením Karla Judexe - Jestřába poměřovali od nepaměti. Konkrétně již od roku 1980, na začátku devadesátých let se do tradiční soutěže zapojili i Divoši. Desetiboj se pořádal na Jestřábově chatě Buffalo mezi brněnskými Pisárkami a Žabovřeskami zpravidla začátkem léta, s výjimkou roku 1992. To byla Jestřábova parta naplno zaměstnána přípravou magazínu a tábora pod hlavičkou Sdružení přátel Jaroslava Foglara a jeho dětského hnutí Bobří stopou, takže se teprve o jednom prosincovém víkendu uskutečnila náhradní verze Desetiboje pod střechou Buffala. V tradičním letním sportovním zápolení se čas od času měnily jednotlivé disciplíny, ovšem pravidlem bylo, že jedna z nich desetiboj otevírala a druhá z nich zavírala: vzpory a běh dvou mostů, ze kterého se po zbourání lávky přes Svratku stal běh jednoho mostu. K dalším tradičním bojům patřily šestiskok, šplhoslalom, vrh kamenem či pařezem, vrhy šipkami na cíl, zpravidla na Bizona, jízda na lodi, v příznivém počasí i plavání na čas, velmi často i pingpongová Amerika. Dva Divoši se účastní Desetiboje od roku 1993, Milan s Tomášem Kafernou pak absolvovali i zmiňovaný Pseudodesetiboj na sklonku roku 1992. Historickým rekordmanem všech Desetibojů je Jestřáb s deseti vítězstvími, nejúspěšnějším mužem z řadových členů Divochů je Milan, který trumfoval čtyřikrát.

"Jezdíme na Ameriku a tam jsou staré opuštěné štoly - a o jedné se traduje, že ji obýval německý generál... Po válce tam šli dva kluci a jeden z nich se ustavičně vysmíval, že nevěří té pověsti o tom, že bývalý dozorce Hagen tam po smrti straší za to, co dělal lidem v dozoru v životě, a za to, že ho neměli rádi - a tak je škrtí strunou. Druhý chlapec, který v pověst o Hagenovi nevěřil, říká, že to jsou kecy!! Jdou tedy pěkně dál, chlapec se vysmívá a najednou spatří zasypanou chodbu - no nic, vrátíme se! Jdou dál a dál, druhou štolu najdou zasypanou, třetí... Od půlnoci do jedné máme rozdělenou práci s Hagenem..."

Sluníčko pěkně připaluje a naše parta se právě doplazila znavena horkem, dlouhým chozením a žízní na náměstí krále Jiřího v Kunštátu. Přicházíme od jeskyně Blanických rytířů a máme myšlenky jen na supermarket - ovšem ani zdejší Jednotou nepohrdneme a nakupujeme nejprve hory ledňáčků, pak hektolitry limonád a nakonec se dostane i na společný nákup do táborové zásobárny. Právě totiž probíhá náš první tábor v Ďolíku a my si udělali výlet za poznáním zdejších luhů a hájů. Vládíkovi sice za pár minut končí bobřík žízně, ale pod mámivou vidinou bublinek Coca-Coly na něj asi úplně zapomněl. Čekáme pak ve stínu jakéhosi památníků na autobus, který nás má odvézt do Lysic a tady další do Bedřichova, odkud je to do tábora coby dvakrát kamenem dohodil. A máme tu Stegiho, který přešlapuje na hrbolaté dlažbě náměstí a přemýšlí, jakou lumpárnu by zase provedl a co komu kde schoval. Ale nikdo teď nemá na ty jeho fóry ani pomyšlení a tak se náš paleontologodebere kus dál a okupuje trafiku čili novinový stánek. Přejede očima časopisy pro velké pány, mrkne na titulní stranu nového čísla Matřídoušky, až jeho oči uzří útlou knížečku, která nese titul: Dinoland!

Že se v řadách Dvou Divochů během uplynulých let objevilo mnoho pisálků, je záležitost poměrně známá. Že mají Divoši ve svém archívu velké množství sešitů a knih, ve kterých jsou popsána jejich setkání, schůzky, výpravy, sportovní podniky a letní tábory, je tedy nasnadě. Ale že těch kronik je vlastně od posledních březnových dnů roku 1993 do současnosti více jak třicet, překvapí i leckteré Divochy samotné.