Buráky
V základní dopisovací části dlouhodobé soutěže "Po Dakotské řece" jsme patřili k nejlepším, takže jsme si, myslím, po zásluze mohli plivnout do dlaní a odjet na tábor s Bobří stopou. V prvních dnech se získával za body ze soutěží postup po mapě a předposlední den tábora se pak vyráželo na závěrečnou cestu. A právě v jednom z těch soutěžních dnů se při kterémsi závodu měly získávat různé plodiny dovezené na náš kontinent z Ameriky, země Indiánů. Mohli jsme si je natrhat po jednom kusu na polích, neoplocených pozemcích či volně v lese, ale jak šlo o zahradu, museli jsme se domluvit s majitelem, zda by nám svou ochotou nepomohl k lepšímu umístění v této náročné soutěži. A tak jsme se i my, naše slavná divošská družina "Dos Bosky Hombre," vyrazili do vesnice Pikárec porozhlédnout se po bramboře, kukuřici, dýni, bobech, paprice, fazoli, ananasu, melounu, slunečnici a dalších a dalších plodinách. Mně se nešlo zrovna nejlépe, to víte, byl jsem zkraje tábora trochu nemocný a měl jsem horečku. Ale cestu jsem vytrpěl, a to málem doslova.
Postupně jsme navštěvovali jednotlivé domácnosti a zahrady ve vsi a setkávali se tak s rozdílnou ochotou jednotlivých vesničanů. Jedna hodná stará paní nám k rajskému jablíčku přidala i bábovku (to se ví, že tu jsme do tábora nedonesli!), jinde nám Vydry před nosem odnesly poslední fazoli, ale postupně jsme po kratším vysvětlování a přemlouvání většinou získávali to, co jsme chtěli. Byly i zvláštní výjimky. U jednoho stavení nás tak trochu odbyli slovy: "A děte do háje!", u sousedů u staroušků nám bylo sděleno: "Egotický rostliny my nepěstujem a okurky chytly plíseň!" Ačkoliv naše žádost neměla s okurkama nic společného. Nakonec jsme se rozdělili na dvě skupinky a každá šla po svým. Vedle pikárecké Jednoty nám pak nakonec jeden pán vyhověl, když jsme ho po dlouhé době přemluvili o tabákovou rostlinku, ale se slovy: "Já těm, co tady byli před chvílí, slíbil, že to už nikomu nedám!" No, a my se těšili, jak Vydry utřou nos, jenže - samozřejmě, že ti, co tu byli před námi, byla druhá divošská skupinka s Vláďou v čele. A navíc nám pak v táboře nebyly tabákové listy uznány za právoplatnou plodinu.
Ale konec časového limitu se blížil a jak to tak vypadalo, mohli jsme stihnout už jen nejvýše dvě - tři stavení. Znaveně jsem se dobelhal k nejbližšímu baráku a pověsil jsem se na plot. Jak už jsem říkal, s horečkou jsem měl dost a tříhodinové chození po vesnici k tomu udělalo své...
"...brej den. Hrajem soutěž. Nemáte ananas!?" Napolo vyčerpán jsem ze sebe vysypal asi trochu neslušně svou žádost staršímu chlapci.
"Ananas!? To je kapku drahý, nemyslíš," ozvalo se najednou vysokým pisklavým ovšem mohutným hlasem zpoza jabloně. Aha, to bude paní domácí, maminka.
"My nechceme celou pikslu. My chceme jen trošičku!" odvětím na vysvětlenou.
"No to teda nemáme!" - usadí mě ihned jadrná opověď. Ale přece se jen tak nedám! "A buráky by nebyly?"
"Buráky? Ty máme!" vyskočí najednou doposud klidně sedící malá holčička a mně přeci jen zajiskří znavená očka! Nakonec náš úlovek nemusí být špatný a my tady netrávíme čas nadarmo! Ha, ha, musím se teď zasmát. "Nemáme!!" zařve totiž vzápětí po mé bleskové myšlenkové spekulaci zřejmě starší bratr té malé dívenky a vyběhne za sestřičkou do kuchyně. "Buráky nemáme!!" křičí na malou ratolest a táhne ji z domu zpět na zahradu. Holčička tedy pokrčí rameny a prohlásí: "Hm, tak my buráky nemáme!"
Mrknu jen na satelit na baráku, kde se tkví červený nápis Sharp a v tu chvíli si vzpomenu na naše táborové vedení, které se teď nachází v táboře a pravděpodobně předpokládá naše diplomatické úspěchy pod hlavičkou Bobří stopy. Ovšem skutečnost, jak vidno, je občas jiná - a já se raději s ostatními - Vláďou, Etienem, Orlíkem i Stegim odlepuji od plotu toho hrozného domu a sypeme odsud.
V táboře pak nastává vyhodnocení, kolik kdo čeho donesl a k naší hrůze tuhle hru s holkama vyhráváme, k hrůze proto, že jsme chtěli být druzí, abychom se v mapě posunuli díky jednomu šikovnému políčku hned o dvě další a dostali se tak bezpečně do čela. No, co se nepovedlo dnes, povedlo se o pár dnů později při lakrosu. Jó, a večer toho dne se pak u ohníčku sdělovaly různé příhody spojené se získáváním amerických plodin. Užili jsme si toho dost, i Hoši lesní moudrosti, na které poslali v sousední vsi psy. Kouzlo osobnosti čili fluidum Luňáka zřejmě moc nepůsobilo!
Kam dál: O Divoších | Duch Země skal | Dinoland | Biologický kabinet | Buráky
Autor článku: Milan (podzim 1995)
Vložil: Milan (19.11.2012)
Náhledy fotografií ze složky O Divoších
