Dva Divoši

Duch Země skal

"Jezdíme na Ameriku a tam jsou staré opuštěné štoly - a o jedné se traduje, že ji obýval německý generál... Po válce tam šli dva kluci a jeden z nich se ustavičně vysmíval, že nevěří té pověsti o tom, že bývalý dozorce Hagen tam po smrti straší za to, co dělal lidem v dozoru v životě, a za to, že ho neměli rádi - a tak je škrtí strunou. Druhý chlapec, který v pověst o Hagenovi nevěřil, říká, že to jsou kecy!! Jdou tedy pěkně dál, chlapec se vysmívá a najednou spatří zasypanou chodbu - no nic, vrátíme se! Jdou dál a dál, druhou štolu najdou zasypanou, třetí... Od půlnoci do jedné máme rozdělenou práci s Hagenem..."

Posloucháme od Jestřába tuhle legendu a vypravujeme se ke svíčce. Zahýbám za roh a pomalu ztrácím z doslechu hlasy bavících se a nic netušících gambusínů, pomalu mi ubývá veselé mysli, zatímco jdu stále vedle popelavě šedé zdi... Jéé, co to je? Naštěstí je to jen ňáký písmenko - že by ňáká značka, co mám složit a vyjde z toho nějaká zpráva? Ale asi ne - a tak přecházím první otvor, tady přece není nic. A jó, vždyť mně přece Jestřáb řekl, že až ve druhém otvoru, a já mám se podělávat strachy, navazuji na pokračování stěny. Teď se málem smeknu, nějak se svažuje země a mně málem zhasíná svíčka, která jen chabě osvětluje okolí - a mám už jen dvě sirky v krabičce. "Fuj!" - tohle jsem opravdu nahlas vykřikl - svíčka krvavě zbarvená do červena mi připomíná Hagena, i když jsem si myslel, že si s nějakým fašistou nebudu zalamovat mozek... Svíčka vrhá v úplné černočerné tmě svou zář, nevypadá to zrovna nádherně, možná tam někdo sedí - Hagen? Ale to je přece hloupost, žádnej ještě k tomu mrtvej nácek tady není, pche - to bych musel bejt malej, abych nakonec, když už jsem skoro u konce, utekl! Nepovolit!! Pomalu, trochu šouravým krokem se šinu, vyschnuto v krku - ke svíčce, která svítí tam v dáli - deset, osm kroků, ještě - ano, jsem tady - tady leží nějaký papír, jsou tam nějaké značky či nějaký text - ano, mám se zde podepsat - ruka se mi chvěje, ale podepisuju a odcházím. Kluci se dosti baví, slyším je už teď ještě za zákrutem a to je co říct - co když se už z jeskyně třebas nedostanu? Co když bude otvor poněkud zavalen? Tisíce otázek bez odpovědí se mi míhají hlavou a já nevím, co bude za odpověď. Ale kdepak, otvor se blyští tam kdesi vpředu - tak to je fajn... Jdu trochu rychleji, aby měli možnost i další spoluobčané se trošku tetelit tam kdesi v osidlech Hagena - pobočka Země skal. Vycházím, tajuplně přecházím na stranu, kde máme čekat, a na dotazy neodpovídám... Mlčím... "A další, prosím," následuje hlas Jestřába.

Autor článku: Alda (jaro 1995)

Vložil: Milan (2.12.2012)

Kam dál: O Divoších | Duch Země skal | Dinoland | Biologický kabinet | Buráky