Dva Divoši

První přišel Milan, po něm Stego, Tomáš, Honza a Vrabec. Milan a Tomáš se rozhodli, že půjdou pro Ondru, nakonec s nimi šel i Stegosaurus. Z domu, kde Ondra bydlel, vyběhli i s Ondrou. Když konečně došli do klubovny, oznámil jim Honza, že už jdou. Nastoupili na autobus a jelo se. Potom jsme se zdrželi u obchodu s jídlem. Sharp, který jel za námi na kole, nás málem přejel. Naštěstí Milan na nás upozornil. Když jsme se dostali na hřiště, mně to připomínalo spíš překrásnou přírodu než hřiště.

Dnes se konal na hřišti v oboře fotbalový zápas O pohár Osmičky. Již poněkolikáté jej získal ZIM (tentokrát pod názvem Silver Star), klub, ve kterém kdysi působil Sharp, ale který se již pro "odrostlost" členů neschází. Bylo mu však přiděleno čestné členství v první desítce legendárních klubů Bobří stopy. Dnes ukázal, že právem.

Je nám líto, že musíme zrovna my psát do kroniky den, který byl pro naši odvážnou družiny Maraňon takovým zklamáním...!"

Ráno, jak už to tak na světě chodí, jsme se probudili. Všichni. Po snídani si všechny družiny dodělávaly a vylepšovaly svoje záznamy CEST ŽIVOTA. Od Maraňonu - šampionů Bobří stopy, vyrazil každý jiným směrem. Skukům do vesnice "U 15ti lednáčků" k místnímu myslivci, ostatní většinou do lesů.

U Libochůvky jsem načapal ADARHAZ, jak se tam na louce jen tak válí a hledí jen tak někam nahoru. Pochopil jsem, že na ně zbyla CESTA VZDUCHU (nebo tak nějak se to jmenovalo). Přitom ještě stačili pročítat teoretické rady z jakého zápisníku...

No ale nic, čas běžel dál a pomalu se schylovalo k obědu. Bylo to dnes poslední jídlo před velkou Výpravou na Yucatan, neboť všichni hodlali využití bezkonkurečnční nabídky cestovní kanceláře Bobří stopou:

"Yucatánský vlak se právě rozjíždí!" (něco jako byla teď televizní soutěž z Jižní Ameriky Stopa Xapatanu). "Nejnižší možné ceny, příjemné ubytování, nízkokalorická strava - to jsme teda zvědaví, co  se z toho vyklube. Ale pozor, pozor, již si Jestřáb volá družiny k sobě, aby vyrážely v intervalech - podle bodíků, které je dělí od sebe v táborovém bodování - na "Velkou cestu". První vyráží Čajíčci, po nich náš Maraňon, asi 20 minut po nás Gambusíní a poslední adarhaZ.

Konečně jsme se jednou sešli všichni - já, Honza, Tomáš, Víťa, Petr i Brácha na takovém významném podniku, jakým Desetiboj nesporně je. Plné dvě třetiny klubu sice přišly pozdě, nic to ale neubralo na této ojedinělé skutečnosti.