Dva Divoši

Ani letos se neporušila tradice podzimního turnaje O pohár Osmičky. Dokonce zůstal i zvyk, že jsme se domluvili na minulou neděli 12. října, ale samozřejmě děsně pršelo (jako vždycky, když je domluvenej fotbal) a tak se to sešlo až tento víkend. Teda sešlo - on tu skoro nikdo nebyl, dohromady devět lidí a z toho ještě ti dva noví, Mirek a Robin, kteří láskou k fotbalu zrovna nehýří. Napřed jsme si zahráli Ringo a ke druhé hodině odpolední vypukla ta sláva. Nastoupila proti sobě dvě družstva jakožto Světlá minulost a supertým FC DD Herbalife. První zápas jsme vyhráli 12:6, ostatně, to lze poznat z tabulky. Druhé utkání jsme vypustili a prohráli 6:10 a drama tak mohlo vyvrcholit v posledním, třetím a rozhodujícím zápase. V normální hrací době, tedy po dvakrát 15 minutách to skončilo 8:8 a rozhodovalo se v prodloužení. Tam udělali soupeři pár chyb a po brejcích to bylo jasné - pohár putuje k FC DD Herbalife! Úroveň tohoto ročníku celkem za nic nestála, lidí stačilo sotva na dva týmy (ne jak loni čtyři mančafty) a taky ta skutečnost, že tři lidi hráči dali 15 a více branek za tři zápasy kvalitě turnaje moc nepřidává. Za rok snad líp.

Vážení, velevážení. Není tomu tak dávno, byť je to už dost dlouho, co se u nás u Divochů pořádal psychickofyzický pel-mel pod krycím názvem Závod ducha i těla. Vždycky se tvrdilo a takřka všichni tomu věřili, že tento všestranný souboj má v konkurenci několika závodníků pořádně prověřit vaše tělesné i duševní schopnosti, ukázat, co ve vás zdravého je (případně zůstalo z neposkvrněného dětského věku, v případě Koudelky mluvíme o věku kojeneckém). Věříte tomu i teď - chyba! Takovéto odpoledne plné nesmyslných úkolů má za cíl jediné, a to zničit vás za jakoukoliv cenu, prostě na pár dnů vás totálně odrovnat, aby starší kamarádi, se kterými se tu a tam vídáte (např. Milan), ve svém pokročilém seniorském věku ještě něco stíhali a aspoň vám trochu s dechem stačili. Jsem velice rád, že i tentokrát mi to vyšlo...

Tak je tady neděle! Po školním výletě jsem celej zničenej, ale to netuším, jak se zničím ještě dnes. Dojíždím na mém oblíbeném jediném kolese na Buffalo. Jsou tu taky: Altík, Sany, Jesťa, Milan, Dušan a to je myslím všecko...

Čím to teda začlo?! Proslovem o čestném a sportovním chování a podobných detailech, které činí tento desetiboj nad jiné cennějším. Pak přišly na řadu shyby, ze začátku nic moc, ale pak přišel Dušan se sedmi či osmi shyby a já s Mílou jsme měli co dělat, abysme ho dotáhli (aspoň teda já jo) na těch osm. Později nás dotáh' i Jestřáb, kterej to bral relaxačně (nebo rekreačně?). Pak nastaly další disciplíny, jak ukáže tabulka. Jelo se dál a dál a bylo to i napínavý. Jen Jesťa to přestal brát rekreačně a byl nebezpečný.