Dva Divoši

Uvedeno pořadové číslo kroniky, období - u táborů název tábořiště a místo konání či putování, název táborové hry nebo celé dlouhodobky.popř. krajina  pouti závěrečné cesty (dále podoba kroniky, stav jejího dopsaní či zpracovanosti, správce kroniky, popř. místo uložení).

Kromě vlastních táborů, které Divoši pořádali v časech své největší slávy na rozmanitých místech naší krásné vlasti, se družina kolem vedoucího Milana účastnila také táborů Bobří stopy. Účast na nich byla podmíněna úspěchem v základní, tzv. dopisovací části dlouhodobé soutěže Bobří stopy, kdy v jednotlivých kolech od podzimních měsíců do jara bylo třeba vyhotovit správné odpovědi na otázky, udělené původně v televizním magazínu Oáza a posléze v oběžníku nebo časopisu Bobří stopou. Druhého ročníku soutěže se účastnili Milan a Tomáš Kafi ještě samostatně, do třetího ročníku soutěže pod názvem Cesta k Bobřímu jezeru již odpovídal celý klub. Divoši patřili v polovině devadesátých let k nejúspěšnějším účastníkům dlouhodobých soutěží Bobří stopy vůbec a tak se mohli jako klub zúčastnit hned několika táborů. Tady je jejich stručný výčet:

Klubovní pokřik je celý převzatý z Foglarova oddílu. Z nějakého poměrně neznámého důvodu si Divoši oblíbili tento chorál, kde se v pokřikování střídají vedoucí či jiná pověřená osoba a zbytek personálu. V průběhu léta 1994 se pak zřejmě z úst Kryštůfka Robina objevila úsměvná verze pokřiku, kdy bylo "Ripitipitip" nahrazeno de Funesovým "Piti Piti Pas" (čti: pitipitipá). V pozdějších letech byl bojový pokřik užíván družinou Divochů zejména před důležitými fotbalovými souboji na jundrovském hřišti pod Holednou.

Za klubovní barvu byla vždy považována modrá. Je to převažující barva v klubovním znaku, modrý je i šátek jako součást stejnokroje, objevovala se v barevném provedení nápisu. Modrá je dobrá!

Vlajka... Možná to vypadá zvláštně až neuvěřitelně, ale Dva Divoši nikdy neměli svou vlastní vlajku. Místo ní si ze dřeva vyřezali a vymalovali velkou placku, které se pak podle jejího tvaru a známé reklamy na jeden čistící prostředek ze začátku devadesátých let říkalo familiárně "obváček". Na výrobě březové placky se ponejvíce podíleli Milan a Kryštůfek. Nejenže oba dřevěný talířek z březového kmene vyřezali, Milan ji navíc vymaloval klubovním znakem a nápisy, které Kryštůfek následně vypájil.

Od založení klubu číslujeme všechny naše bodované podniky. Od dubna roku 1994 dostávaly své pořadové číslo i podniky dobrovolné, pracovní schůzky při vyklízení sklepů na Kopečné ulici a při úpravách klubovny. Číselná řada podniků pak rychle stoupala a není divu, že spousta nepodstatných - ovšem i významnějších akcí klubu zůstala v kronikách nezapsána. Snadno se pak v číslování podniků udála chyba: první hned mezi úvodní a druhou kronikou, kdy poslední prázdninová schůzka byla osmadvacátým podnikem od počátku klubaření a v nové kronice dostala číslo 28 i zahajovačka. Spousta chyb se pak nasekala zejména v patnácté kronice. To bylo zpočátku údobí vysokého počtu členů, kdy se klub rozdělil na dvě sekce, činný a trpný rod, kronika zůstala společná. Střídání ve psaní kroniky a velký počet rozdílných podniků přinesl první větší nepřesnosti, které pak k "dokonalosti" dovršila následná generace mladších členů od podzimu roku 1997 do jara 1998, tam je úplný zmatek v číslech. Domnívám se ovšem, že přesná statistika není zase tak důležitá, jako zážitky a příjemně strávené chvíle našeho dětství či mládí, které nám jednotlivé podniky klubu přinesly.

Za necelých dvacet let existence a fungování klubu od nejstarších generací po nejmladší členy uskutečnili Dva Divoši na tisíc podniků. V následující tabulce se pokusím o jejich stručný výpis, doplněný posléze i o akce dobrovolné a nepovinné, datem konání a účastníky podniku. Vše bude podmíněno pouze časovou rezervou pro tuto vyčerpávající statistiku a zejména, zda se mi dostanou do rukou všechny potřebné podklady, zejména kroniky z let, kdy jsem už v klubu aktivně nepůsobil.

Za trochu zvláštním názvem nehledejte nic záhadného. "O gordický uzel" je tradiční klubařská či oddílová soutěž, které se běžně říká Mistr uzlování nebo tak podobně. Ve své podstatě se jedná o zkoušku dovednosti, jak hbitě dokážete uvázat šest tradičních tábornických uzlů, u Divochů na sedm způsobů: ambulanční a škotový uzel, lodní uzel volně a lodní uzel na kůl, zkracovačku, rybářský uzel a dračí smyčku. První divošská soutěž se uskutečnila v sobotu 15. října 1994 a nejrychleji všech šest základních uzlů uvázal Milan v čase pod 28 vteřin.