Dva Divoši

Obváček

Vlajka... Možná to vypadá zvláštně až neuvěřitelně, ale Dva Divoši nikdy neměli svou vlastní vlajku. Místo ní si ze dřeva vyřezali a vymalovali velkou placku, které se pak podle jejího tvaru a známé reklamy na jeden čistící prostředek ze začátku devadesátých let říkalo familiárně "obváček". Na výrobě březové placky se ponejvíce podíleli Milan a Kryštůfek. Nejenže oba dřevěný talířek z březového kmene vyřezali, Milan ji navíc vymaloval klubovním znakem a nápisy, které Kryštůfek následně vypájil.

Divošský obváček měl své čestné místo nad oznamovatelem v klubovně na Kopečné ulici, které opouštěl pouze při cestách na letní tábory. Na prvním z nich dokonce obváček zmizel a zůstal nezvěstný následujícího půl roku. S příběhem podivuhodného zmizení placky aneb Jak to bylo doopravdy se můžete seznámit v povídání o obváčku.

Historie podivuhodného zmizení placky aneb Jak to bylo doopravdy

Jak známo, divošský tábor začínal až 11. července. Týden předtím bylo gambusínstvo roztroušeno po prázdninách, jenom já a Kryštůfek chodili do klubovny, na Buffalo a dodělávali ta všechna nutná předtáborová vyřízení. A při jedné takové společné cestě na Buffalo mně Kryštof pověděl o svém úmyslu, zavést na táboře takovou "Zelenou příšeru", která by však neměla ani tak strašit (i když to taky), ale hlavně ověřovat dobré vlastnosti gambusínů a povzbuzovat je v nich (pracovitost, smysl pro férplej atd.). Shodli jsme se na Fernandozovi, duchu zemřelého Alvarezova věrného druha, ale tím veškerá příprava skončila.

Začalo to zase až na táboře. Možná si pamatujete, jak jste za mnou chodili nahoru na skalku, ale já vás odháněl, že píšu básně a nechci být rušen. Ne, nic takového, to se zrovna psala ona tajemná žlutá legenda... První prověrkou měla být noc hlídek. Já ale nestřídal Kryštůfka, který na své hlídce listinu opálil a taky mi ji schoval do batohu. To ale není důležité, důležitá byla moje hlídka, respektive střídání s orlíkem, kdy jsem měl nenápadně vyměnit listinu za "obváček" - podezření by tak padlo na Orlíka! Naneštěstí zůstal na mé hlídce Alda a vydržel tam se mnou až do konce - tím tento první pokus úplně selhal, nikoho z nás dvou, mě a Kryštůfka nenapadlo, že by nám toto mohl Alda "provést".

Tak jsme to zkusili jindy. Příležitost se téměř naskytla při našem odchodu do Černovic, jenže na mě čekal Orlík na cestě, viděl na mě a tím to opět haslo.

To už jsme si s Kryštůfkem řekli něco jako "teď nebo nikdy" a že to uděláme při příchodu. Blížili jsme se k táboru, sbírali houby, hledali vhodné dřevo na křesílka, když tu Kryštůfek vyběhl, "že musí..." U kryštůfka to nikoho nepřekvapilo, takže než jsme se vrátili, byla placka pryč (v batohu) a Kryštof na latríně. Až po chvíli si Stegi všiml žluté listiny a zmizení placky rozpoutalo živou diskuzi, největší podezření k naší škodolibé radosti padlo na Aldu - no - a dál to znáte. Jenom mě mrzí, že se uprostřed pestrých táborových dnů Fernandoz nedokončil, ba ani nepokračoval, ale bylo hodně práce. Však víte!

Autor textu: Milan (zapsáno do kroniky v prosinci 1994)

Kam dál: Znak | Klubovní barvy | Obváček | Pozdrav | Pokřik | Stejnokroj | Nášivka | Dres | Číslování podniků

Autor článku: Milan (30.12.2012)