Dva Divoši

Tak je tady neděle! Po školním výletě jsem celej zničenej, ale to netuším, jak se zničím ještě dnes. Dojíždím na mém oblíbeném jediném kolese na Buffalo. Jsou tu taky: Altík, Sany, Jesťa, Milan, Dušan a to je myslím všecko...

Čím to teda začlo?! Proslovem o čestném a sportovním chování a podobných detailech, které činí tento desetiboj nad jiné cennějším. Pak přišly na řadu shyby, ze začátku nic moc, ale pak přišel Dušan se sedmi či osmi shyby a já s Mílou jsme měli co dělat, abysme ho dotáhli (aspoň teda já jo) na těch osm. Později nás dotáh' i Jestřáb, kterej to bral relaxačně (nebo rekreačně?). Pak nastaly další disciplíny, jak ukáže tabulka. Jelo se dál a dál a bylo to i napínavý. Jen Jesťa to přestal brát rekreačně a byl nebezpečný.

Vážení, velevážení. Není tomu tak dávno, byť je to už dost dlouho, co se u nás u Divochů pořádal psychickofyzický pel-mel pod krycím názvem Závod ducha i těla. Vždycky se tvrdilo a takřka všichni tomu věřili, že tento všestranný souboj má v konkurenci několika závodníků pořádně prověřit vaše tělesné i duševní schopnosti, ukázat, co ve vás zdravého je (případně zůstalo z neposkvrněného dětského věku, v případě Koudelky mluvíme o věku kojeneckém). Věříte tomu i teď - chyba! Takovéto odpoledne plné nesmyslných úkolů má za cíl jediné, a to zničit vás za jakoukoliv cenu, prostě na pár dnů vás totálně odrovnat, aby starší kamarádi, se kterými se tu a tam vídáte (např. Milan), ve svém pokročilém seniorském věku ještě něco stíhali a aspoň vám trochu s dechem stačili. Jsem velice rád, že i tentokrát mi to vyšlo...