Archiv
Nalezené příspěvky
Výprava na mlejn
30. 9. 1995
Jelikož tato akce napadla mě, asi mi nezbyde nic jiného, než z ní také pořídit zápis...
Jak k tomu vlastně došlo? Ten, kdo mě zná víc a dýl, zná i mou slabost pro jisté věci z minulosti, zvláště pak stará povolání, řemesla našich předků, dovednosti, které se mnohdy už ztrácejí v prachu zapomnění.
Ne vše staré je špatné a skoro vždy se to dnes může zdát romantické. A tak ve mě postupem doby vyrostl obdiv ke starým parním mašinkám - lokomotivám a vláčkům, za nimiž jsem se po zarostlých úzkokolejkách vydával slovenskými pohořími (ostatně pára táhala vlaky ještě běžně při cestě na naše první skautské tábory).
Úcta k chlapské práci a dřině vorařů, kterým jsem vždycky záviděl ty divoké peřeje našich řek, ty všechny "proudy", které zmizely nenávratně v hlubinách přehrad či regulací břehů (a které jen ve zlomcích úseků, které zbyly, teď poznávám při plavbě na své kanoi), a konečně ke kdysi tolik potřebné práci mlynáře, žijícího stále v ohrožení, že mu na jaře voda vezme kus stavení, ale i ve věčném klapotu kola a šumění řeky pod okny, plné raků, pstruhů, nezbarvené odpadem z fabrik a neotrávené chemií, splavenou z polí...
A tak, jak mohu, vracím si to kouzlo i poklid starých časů. Ne, nedělám si iluze, život byl krom toho, že nebylo kam až tak tolik spěchat jako dnes, hodně tvrdý a naplněný dřinou a pachtěním za obživou. Bylo více nemocí, nebyla televize, ale venku v přírodě se žilo zdravěji a hlavně, lidé tam měli k sobě blíž, úctu k sobě navzájem, čas promluvit si, zazpívat si, i pomoci bližnímu...