Zahajovačka Divochů
Několik slov úvodem obnovení činnosti
Jsem rád, že, ačkoli je nás pro začátek poměrně málo, jste to zkusili a "odstartovali".
A to proto, že i když jistě - dříve nebo pozdeji - každý odejdete, usnadníte cestu další generaci.
Já jen doufám, že ve vás něco z klubařských let zůstane. Něco dobrého. Něco zdánlivě malého, co je však ve skutečnosti VELKÉ a krásné, a vy to předáte dál. A když už nic, tak dávné přátele a vzpomínky vám nikdo nevezme. Ty nám budou útěchou, že jste své mládí - CHLAPECTVÍ - nepromarnili.
O Divoších
V roce 97 se Divoši rozpoltili na Mladé Divochy, kteří chtěli pokračovat v aktivní činnosti a Starou gardu. K "Mladivochům" jsem v roce 98 vstoupil i já. Jejich činnost však už dojížděla a moje nebo i staré divošské nápady ignorovali. Vstoupil jsem tedy na čas ke Čtyřem ďáblům ze Slatiny, avšak ani u nich jsem nebyl spokojen, a tak jsem opět odešel. Zůstal jsem pak dlouhou dobu stopařem, ale člověka to brzy přestane bavit. Divoši už v devadesátém devátém neměli tábor, protože se nedokázali shodnout na jediném termínu, který by všem vyhovoval, a jejich činnost brzy poté upadla... V roce 2000 - hvězdném roce - se mi podařilo schrastit několik lidí, kterí o něco podobného mají zájem.
Kamarád Čáp z klubu Orion mne varoval, že navazovat na staré tradice může přinést dalekosáhlé důsledky. Nenechal jsem se tím zastrašit, a snad proto proběhla 18. února zahajovací schůzka nejmladších Divochů.
Snad se ujmete, lidičky, a my budem dále pokračovat v ušlechtilé myšlence našeho klubu. Snad se i vy budete snažit, stejně jako vaši předchůdci. Stránky této, a snad i dalších kronik budou hustě popsány příběhy, veselými i vážnými. A snad po nás příjdou jiní chlapci, zase sniví...
Zahajovačka, 18. února, pátek
Poté, co přicházím do klubovny, asi o půl třetí, mě vítá, pln optimismu, Jestřáb. Připravil jsem si tedy všechny tabulky, kartičky, kroniky...
Po třetí doráží Tom, Etienův bratranec, trochu ukecanej, ale nadšenec. Neví, jestli má vystoupit ze svého oddílu "Zeměpisná společnost". Prohlíží si zatím kroniky. Teprv o půl paté přišel Roman - tichý, ukázněný hoch, něco jako Jindra Hojer v moderním provedení. Nedávno přišel na vysílání SPJF v rádiu i se svým kamarádem Jirkou. Ten ale dnes nemohl přijít.
Zahájil jsem tedy schůzku pokřikem RIPITIPITIP - UREJ! Rozdal jsem Nováčkovské stezky, Nováčkovské zkoušky, Klubovní stezkou... Začal jsem vysvětlovat, co je to kronika, bodování, docházka, známkování podniků, dobrovolná sedmička, měsíční poplatky, klubovní nálepky, bodovací lístky, bobří zápisník, pracovní sešit, kápezetka atd.
Kluci si vše se zájmem prohlíželi, i když Tomáš už většinu věcí znal. Po celou dobu vysvětlování měl Jesťa zapnutý magneťák, schovaný za křeslem. Ještě jsme si zahráli foukandu. Pořádně jsme se nasmáli a pořádně jsme se poprskali. Roman už musel odejít, já jsem se ještě pokoušel lasovat, přičemž jsem se asi 5x bouchnul o lustr. Tom pak už šel taky domů, já a Jestřáb jsme odešli asi půl hodiny po něm.
Jó, už se to peče, už se to vaří! Je to tu. Senzace. Suprmegabombastické vzkříšení. Co se to kolem děje, ptáte se? No přece Divoši se vrátili! Nejmladší generace 11. KBS Dva Divoši zahájila opět činnost. Tom, Jirka, Roman - ty všechny sesmolil dohromady Čiki. Nó, né že bych se chválil, ale 3x mu hurá!
Tak kluci, ještě vás neznám tak dobře, ale věřím, že se budete snažit klub udržet za všech okolností a podmínek. Snad to vyjde.
Už je to tady! Už je to tu! Co? Vyšla nová Bobří stopa? Ne, ale Divoši zahájili činnost!