Dva Divoši

Vánoční nadílka

288. podnik, pátek 22. prosince 1995, klubovna na Kopečné; účast: Milan, Vláďa, Etien, Bublina, Orlík, Stegi, Kuba, Wyatt, Jestřáb

Hoj, ty štědrý večere, ty tajemný svátku...

Pátek, předvánoční večer dne 22. prosince nadešel, šestnáctá hodina udeřila a my, čili klub Dvou Divochů, se scházíme u nás v klubovně na Kopečné ulici. Budou to zde naše druhé Vánoce, celkově pak třetí, první Vánoční nadílka se uskutečnila před dvěma roky ještě v altánku na dvoře Jiráskovy 10. Postupně sem přicházejí všichni členové našeho legendárního klubu, začnu od služebně nejstarších - takže tedy já Milan, Stegi, Vládík (tohoto času náš vedoucí, velitel, šéf, boss, no škoda, že ho nikdo nebere vážně a nemá autoritu, zlé jazyky tuhle tvrdí, že se při rozhovoru s tímto vedoucím dloubal Vítek v nose, taková anarchie a nedisciplinovanost by se mi v životě nestala!!!), dále je tu Orlík, Etien, samozřejmě Bublina, Kuba a Vítek. A nesmím zapomenout na stálý inventář klubovny, našeho kamaráda Jestřába.

Zahajujeme opět tak nějak slavnostně, rozbaluje se ale hned cukroví a na ty řeči kolem se moc nedá, je to dnes totiž jak jinak než docela živelné. Atmosféra se zklidní až když začne Jestřáb hrát na kytaru a zpívat již tradiční smutnou písničku, jejíž název pořád ještě neznám. V bedně jsou již uložené dávno dárky, letos je nějaká hodně plná, no nedivme se, vždyť je nás tu hned devět! K vybalování a rozdávání dárků byl ustaven Bublina, aspoň myslím, i když se toho všemožně dožadoval Vítek. Dárky byly jako vždy všechny velmi pěkné a cenné, darované z kamarádství. Jen namátkou si vzpomenu, že Vládík každému věnoval čínské hůlky, Kuba balíčky PEXESA, Orlík nadepisované sešitky, Bublina knížky, já brožurky O DIVOŠÍCH a Jestřáb skvělou kopii knížky JÁ A MOJI DIVOŠI  s komentářem, o této pozoruhodnosti se budu muset někdy ještě více rozepsat. No, třeba hned. Jestřáb chodívá velmi často po antikvariátech a onehdy ho zaujala kniha s titulem: JÁ A MOJI DIVOŠI. Napsal ji jakýsi pan John Maclaren a pojednává o osmi letech jeho života v australské buši, kterak začal obdělávat půdu a hospodařit, to vše v sousedství australských domorodců. Jesťa se do ní začetl a zjistil, že je to výborná parafráze na události kolem klubu Divochů, od časů, kdy jsem začal klubařit pouze ve dvou s Tomem Kafernou, přes založení Divochů, příchody nových členů, opravy klubovny na Kopečné a konečně až po naše výpravy a čundry do lesů. Už jenom názvy kapitol leckoho přesvědčí a pobaví zároveň: HLEDÁNÍ, DOMORODCI PŘICHÁZEJÍ, OPOŽDĚNÝ LID, POMSTA DŽUNGLE, SÁM, ZAKOUPENÉ OTCOVSTVÍ, BILLY ČÍSLO PĚT, NĚKOLIK HOSTÍ, ... A PŘECE DOBRODRUHEM. Byl to výborný Jestřábův nápad a skvělý dárek, který zůstane příjemnou vzpomínkou na celý život. Já jsem věnoval všem kopírované brožurky "O DIVOŠÍCH", kde jsou vypsány některé neobvyklé, legrační i strašidelné historky z klubu. Měla to být kdysi vlastně už společná práce s Aldou Pavelkou, ten ale z klubu odešel a zanechal jen dva příběhy, já tedy malé literární dílo dokončil sám a vy jste dnes obdrželi jeho prozatímní konečnou podobu. Píšu "prozatím", protože se stále něco děje, rodí se nové události a příběhy a časem další a další povídky pravděpodobně vzniknou a mohou se k této brožurce přikládat. Kromě dárků věnovaných jednotlivým kamarádům se objevují i dárky společné, čili pro celý klub, jako třeba Stegi věnoval do knihovničky svazek známé Tolkienovy tvorby - konkrétně knihu PÁN PRSTENŮ. Dožadujeme se po Jestřábovi ještě obdobného táborového tabla jako loni a Jesťa nakonec přislíbí, že jen co probere fotky, tablo bude na světě, konkrétně na jedné stěně klubovny.

Poslední svíčky dohořívají, chodím jako jeden z posledních v záplavě balícího papíru a do ticha potemnělého dvorku znějí poslední slova: "Ahoj a pěkné svátky..."

Autor článku: Milan (Vánoce 1995)

Vložil: Milan (2.1.2013)