Dva Divoši

Natáčení u Divochů

277. podnik, čtvrtek 16. listopadu 1995, klubovna na Kopečné, účast: Milan, Etien, Stegi, Orlík, Bublina, Wyatt, Jestřáb

To jsem byl takhle zase jednou po dlouhé době nemocný a stalo se, že u nás zazvonila jakási dívenka se vzkazem od Etiena, že "se bude ve čtvrtek šestnáctého listopadu u ňákejch Divochů něco natáčet a že mám přijít!" Říkám si, co je to za nesmysl, to zas určitě jenom bude Jestřáb promítat ty svoje filmy nebo tak. Druhý den jsem byl rázně samotným Jestřábem vyveden z omylu - to děvče, Etienova spolužačka, totiž mělo pravdu. Navštíví nás Brněnská soukromá televize a bude u nás v klubovně a na Starém Brně pořizovat několik záběrů pro volné pokračování dokumentárního filmu Jestřáb od bobří řeky, tentokrát pod názvem Návraty Rychlých šípů.

Přicházím tedy na Kopečnou ve smluvenou dobu, slyším Jestřába jak povídá: "Tak už je tady!", rejža si mne ruce a sotva si odložím, už mne usazuje na židli a že mám hned něco povídat o klubu a tak. A abych se trochu "cejtil", tak si mám vzít do ruky kroniku. Kluci za mnou jako hrají Boj o ostrovy, jenže já se ani nestačím rozhlídnout a už ze sebe sypu věty jako: "My jsme jedenáctý klub Bobří stopy Dva Divoši, jsme odtud z Brna a konáme pravidelně své schůzky, o víkendech jezdíme ven na výpravy do přírody, pořádáme také své vlastní tábory a letos už jsme měli druhý v Toulovcových Maštalích..." a tak dále. Povídám pak ještě něco o našich zájmech - o historii a o uličkách, až mi pomalu dochází řeč, takže do toho jemným hlasem zasáhne režisér sedící naproti mně: "A co jste dělali teď někdy posledně?" "Hm, tak nedávno se konal druhý ročník soutěže o Mistra uzlování, čili jak my říkáme O gordický uzel!" "Ale?", na to zase rejža, "a kdo vyhrál?" "No - já!" odpovídám, a protože se tato debata před kamerou ubírá už jiným směrem, je záběr ukončen a jdou se točit portréty profesionálně se tvářících hrajících si divochů: Stegiho, Orlíka, Bubliny, Wyatta a Etiena. Mezitím se dovídám, že se zde natáčelo už dopoledne a to záběry prázdné klubovny a její výzdoby.

Potom se celé hvězdné obsazení filmu, totiž Divoši, abychom si rozuměli, včetně tříčlenného filmového štábu odebírá na ulici. Odtud pocházejí záběry po schodech běžící party, která se pak náhle vynořuje a zase se v obraze ztrácí. A toto jsou chvíle natáčení, kdy mi režisér říká "Milane", ale já ho již oslovuji důvěrně "Rejžo!" Je to doba společného úsilí o dobrou práci a ještě lepší výsledek! Přichází pak čas čekání na tmu, kdy nám kameraman vypráví o jeho přímé účasti na natáčení Vinetoua v bývalé Jugoslávii. Zajímavé bylo, jak si v nějaké krizové chvíli zahrál modrookého Indiána. Jestřáb si hned samozřejmě nechal přislíbit rozhovor do Bobří stopy - uvidí se. Konečně se tedy setmělo a přišel vhodný čas k natočení dalších záběrů. Nejprve si máme znovu seběhnout Dlouhé schody, ve studiu si pak prý vyberou, co se jim bude hodit nejlépe, a potom se odebereme všichni do ulice Studánka, za tmy romantického to koutu. Bohužel nám ale náhle zhasla sama od sebe jedna lampa, takže vypomoci muselo policejní auto svítícími reflektory. Podle "scénáře" jsme měli vedle sebe nenuceně stoupat ulicí, nakonec ovšem toto na videokazetě nenajdete. A těmito posledními záběry se natáčení u nás končí: "Tak vám, hoši, teda děkujeme...," loučí se rejža, načež Orlík doplňuje: "... stali jste se obětí Ptákovin!!" Jak vidno, bylo při natáčení docela veselo. Filmový štáb i se svým nádobíčkem odchází a do tmy je už slyšet jen naše volání: "A kdybyste snad někdy ještě potřebovali skvělé herce, víte, kde nás hledat!"

Den končí a my ještě v klubovně vstřebáváme dojmy z jednoho našeho netradičního podniku s nevšedním zážitkem, který jsme nazvali tak prostě: Natáčení.

Autor článku: Milan (zapsáno do časopisu Divoch a do kroniky v roce 1996

Kam dál: O Divoších | Duch Země skal | Dinoland | Biologický kabinet | Buráky

Vložil: Milan (2.12.2012)