Dva Divoši

Minulý rok náš zálesák bloudil po lesích na kanadsko-americkém pomezí hledajíc své vysněné Bobří jezero a pro tentokrát se vydal k jižním sousedům - po Dakotské řece. Jak už jsem předeslal v minulém čísle, zúčastnili jsme se této soutěže pořádané Bobří stopou a vedli jsme si v základní teoretické části natolik úspěšně, že jsme mohli opustit rodnou hroudu a vydat se na zálesácký tábor! Ten se konal samozřejmě opět na tábořišti u rybníka Kuchyň v blízkosti obce Pikárec. A nebyl jeden, tábory byly hned tři - pro zájemce, pro výherce z řad stopařů a pro nejúspěšnější kluby. Nám náležel poslední turnus konaný ve dnech 5. - 13. srpna 1995. A těchto několik dní jsme měli strávit v přátelské atmosféře po boku vedení (Sharpa, Jestřába, Hurvajze, Věry a Cooka) a nám známých klubů Hochů lesní moudrosti (tj. Luňáka, Bizona a Vydry), Vyder (Markéty a Lidky) a Dimetrodonu (Myšáka a Střípka). Ovšem nechaly se tu poznat i nové tváře, a to holky ze Zlína z klubu Modré jiskry (Lucka, Soňa). Dívčí kvinteto - družinu Mauritius - doplňovala Irena z Komni z tamějšího klubu s více než podivným názvem Tábor Zelené příšery. Do nízkého počtu patnácti táborníků chybí už jen výčet členů naší družiny Dos Bosque hombre (čti: doš bosky ombre): Stegi, Vláďa, Orlík, Etien a já, Milan.

"Každý schopný muž se chystá na daleký sever. Vydejte se taky! Stáváme se současníky Jacka Londona. Velká hra začíná!"

... tak těmito slovy se počal v říjnu roku 1994 odvíjet řetěz událostí a příběhů se společným jmenovatelem - celoroční třídílnou hrou na motivy aljašských povídek Jacka Londona - Zlatou horečkou. A když hra celoroční, je samozřejmé, že se závěrečná část bude odbývat na letním táboře! Této nejzajímavější části, honby za zlatem, předcházelo vydělávání peněz na výzbroj, potraviny a cestu, kterou bylo nutno podniknout z mexických přístavů na sever Ameriky a z pobřeží se dostat přes Chilcoot a po Yukonu až nahoru na Aljašku do Dawsonu.

Nevím, zda mohu prozradit jak to bylo... ale udělám to, neb mě Milda s potměšilým výrazem právě sděluje, že mám napsat ještě i zápis z této akce, tak se mu za to aspoň trochu pomstím...

Tak jak to bylo doopravdy...?!

Již několik dní trápila jisteného nejmenovaného eMa noční můra - jak v klidu shlédnou utkání svého oblíbeného fotbalového teamu v televisi, když právě v době tohoto matche má býti jako vedoucí na schůzce svého - neméně oblíbeného klubu. Po delším dumání konečně dostal nápad: Zabavím klub tak napínavou hrou, že na mě v zápalu pro ni všichni zapomenou, zabloudí v uličkách a podobně. Opojeni dobrodružným hledáním stráví členové klubu celou schůzku pátráními, a já se zatím nenápadně vytratím k té bedýnce.

Snažil se, vymýšlel a hodiny se mořil, psal celé odpoledne, druhý den pak předvečer hry celý strávil průzkumem terénu v uličkách, psaním nápisů a vzkazů. Zemdlen uléhal - odměna bude sladká...!